Počasí na Strakonicku v roce 1938 bylo nejen značně nestálé, ale zvláště v měsících lednu a únoru vlhké a studené – a to se projevilo nepříznivě na zdravotním stavu lidí, kteří trpěli revmatismem.

Anna Bulínová se svým manželem a třemi již odrostlými dětmi bydlela na samotě vzdálené asi 10 minut pěší chůze od obce. Manžel dojížděl za prací do Plzně. 7. února dovařila oběd značně vyčerpaná. Bylo jí 35 let, trpěla bolestmi v celém těle způsobené revmatismem a nemocí ledvin. Právě si chtěla odpočinout, když k ní po dvanácté hodině přišla nečekaná návštěva z obce, manželé Marie a Václav Ryšánkovi. Přišli s oběžníkem spolku TJ Sokol. Bulínová byla aktivní členkou tohoto spolku a měla s oběžníkem obejít ostatní členy. Pozvala oba návštěvníky do světnice. Příjemné teplo v místnosti navodilo přátelský rozhovor. Po krátké chvíli se Marie Ryšánková zvedla, omluvila se, že pospíchá a odešla. Její devětapadesátiletý manžel zůstal sedět v místnosti. Obrátil se na Bulínovou a zeptal se: „Nestýská se ti po tátovi?“ Pomalu vstal, přistoupil k ní, vzal ji kolem ramen, přitiskl ji k sobě, chtěl ji líbat. Ucítila rum. Jeho dech se zrychlil. Držel ji pevně. Bránila se, chtěla odejít. Jeho silné paže ji tlačily k ustlané posteli. Strčila do něho, dala mu políček. Zapotácel se, ale zaútočil znovu. Sevřel ji pevně do náruče. Snažila se vymanit z jeho objetí, ale byl silnější. Převrátil ji přes postel. Přestože měla silnou a vysokou postavu, mužské síle se neubránila. Křičet nemohla, stejně by ji tady na samotě nikdo neslyšel. Ozvaly se jí v těle revmatické bolesti. Trpěla. Zůstala bezbranně ležet. Ryšánek si na ni lehl. Cítila, jak jí zvedá lehké letní šaty spolu s košilí. Kromě košile jiné spodní prádlo neměla. Dal jí přes hlavu polštář a pak ucítila intimní dotek muže…

Říkala mu, aby přestal, že to řekne jeho ženě, ale on odpověděl se smíchem: „Mlč, Marie to ví.“ Po souloži Ryšánek odešel.

Druhý den odpoledne zašla Bulínová za svou přítelkyní Miladou Kabátovou. Chtěla jí všechno povědět, ale z opatrnosti ji žádala o čestné slovo, že nikomu nic nepoví. Kamarádka jí řekla, aby si tedy zprávu nechala pro sebe, že ji to nezajímá. Přesto se jí Bulínová svěřila a vypověděla jí celou událost s Ryšánkem. Řekla, že se s ní pral a ona že se mu nemohla ubránit. Dodala, že se diví, že takový starý dědek má ještě tolik síly. Požádala Kabátovou, aby Ryšánkovi řekla, že kvůli němu nebude chodit do spolku na cvičení a aby mu to neříkala před jeho ženou. Kabátová však nic nevyřídila.

Svému muži, který byl zaměstnán celý týden v Plzni, Bulínová nic nepověděla. Bále se nepříjemností, které by způsobila jeho žárlivost. Asi za tři týdny, začátkem měsíce března kolem poledne přišel Ryšánek znovu s oběžníkem. Chvíli s Bulínovou hovořil a potom k sobě zavolal jejího čtrnáctiletého syna, který byl v kuchyni, a požádal ho, aby mu došel do vsi pro korespondenční lístek a dal mu jednu korunu. Chlapec odběhl. Ryšánek začal Bulínovou objímat, tiskl jí ruce v záloktí. Vymkla se mu a vyběhla ven na dvorek. Volal za ní: „Pojď sem, nedělej hlouposti, mlč!“ Odpověděla mu, že dovnitř nepůjde. Viděla, že jeho pracovní kombinéza je rozepnutá. Čekal. Stála vytrvale venku. Pak uviděla Hovorkovou ze vsi, která šla k blízkému rybníku kálet prádlo. Zavolala na ni. Byla ráda, že přišla a nabídla jí polévku. Chlapec se vrátil asi za půl hodiny a dal korespondenční lístek Ryšánkovi, který mu dal 40 haléřů od cesty. Ryšánek potom odešel.

Koncem měsíce kolem třinácté hodiny se objevil Ryšánek u Bulínové znovu. Věděl, že je sama doma. Byla ve chlévě. Šel si sednout do světnice. Když přišla, zeptal se jí: „Tak co, byl táta doma? Píše?“ Vstal, už nic neříkal a pokoušel se ji povalit na postel. Bránila se slovy: „Dej pokoj, já to řeknu Josefovi, až přijede, já to nemůžu trpět.“ Nedbal. Přitiskl ji k sobě, povalil na postel a souložil s ní proti její vůli. U soudu to později popsala slovy: „Tak si udělal, co chtěl!“ Ani tentokrát se nikomu nesvěřila.

V měsíci dubnu poznala, že je těhotná. Věděla, že je tím vinen Ryšánek. Její manžel totiž používal ochranné prostředky.

Potom se svěřila mužovi. Řekla mu, že byla znásilněna Ryšánkem a že je těhotná. Bylo to koncem měsíce května. Bulín došel za Ryšánkem: „Ty jsi znásilnil mou ženu,“ řekl, „já nejsem malicherný, abych z toho dělal nějaké důsledky. Záleží na tobě, aby z toho nic nebylo a veřejnost se nic nedozvěděla, hlavně tvoje manželka.“ Koncem měsíce června šel opět za Ryšánkem. Šli spolu do hostince a po cestě mu Bulín řekl: „Moje žena je s tebou v jiném stavu. Zítra jede do Budějovic. Hleď tam hned časně ráno přijít, dát jí peníze a co mezi sebou máte, já do toho mluvit nebudu. Nemysli si, že budu živit cizího parchanta a dej mi odpověď, nebo s tebou zatočím.“

„Na takové řeči odpověď nemám,“ řekl Ryšánek. Bulín nato řekl, že tedy půjde k soudu. Asi za týden přišel Bulín zase k Ryšánkovi. Doma byla jenom Ryšánková. Bulín jí všechno pověděl a odešel. Když se Ryšánek vrátil domů, uvítala ho žena slovy: „Cos to udělal? Vždyť ten halama už tady byl třikrát. Kdybych měla peníze, tak bych mu je dala.“

Bulínová odešla do strakonické nemocnice, kde jí byl plod odebrán. Josef Bulín zatím podal oznámení na četnickou stanici a žádal o vyšetření celého případu.

Dne 9. července poslala Bulínová Ryšánkovi dopis: (uveden doslovně)

„Pane Ryšánek!
Domnívala jsem se že jste pořádnější člověk a za tím sem poznala že ste starý cirkusák a kurevník jak se vaše žena u nás o vás vyjádřila že ste bordelář a že vám musí jako bejku dávat 50 Kč týdně a jak byl můj muž u vás opakovala to znova a mám na to ještě jednoho svědka kde to řekla, a že vás musí posílat to se taky vyjádřila tak se vůbec nebojím že mě bude žalovat že vy ste byl u mne dokážou všichni ty to dokonce řekli mužovi že ste tu byl asi desetkrát že vás viděly děti s listinou běžet k nám Hovorková mně dokáže že ste tu byl s vaší ženou že vás sem přivedla asi abyste to měl zadarmo a tak mně upřímně řekněte jak může žalovat, když vás vodila jak bejka. Špačková taky dokáže že ste se s ní tahal a Mařka Mašků taky. Mýmu muži ukazovala břicho jak byla operovaná a jaký tam má pytel, tak říkala že je ráda že dete ze stavení a že vám ráda na to šoustání dá. Pak můžou se informovat od soudu že sem tu dobu byla nemocná a hlášená u lékaře byla sem léčena na ledviny a že se měla regma v celém těle mě chodila Kabátová s Holkovou i oblékat a mýt a ta vaše klepna se vyjádřila že sem chodila k vám do takovího bordelu. Vy protivo na vás když se člověk podívá a na váš červený rypák tak má na týden po jídle a 14 dní musí blít to je úsudek všech žen s kterýma sem mluvila. Vaše žena ať nechodí od stavení k stavení jako zpravodaj a uklidí si doma tak udělá lepší. Včera můj muž podal na vás žalobu pro cizoložství a odejel do Plzně a večer tu byl celý výbor od sokola aby to vzal zpět aby se s vámi nešpinil tady znají už jeho rodiče on tu vyrost a já sem tu deset let a nic sem neudělala jen kdybych nebyla tehdy nemocná tak sem vám tu rozťala lebku a tak slíbili od výboru že vaše žena od sokola poletí hned a už to na vás dokáže Špačková a Mašková tak že dostanete aspoň půl roku. Na žádost výboru píšu panu vrchnímu na četnickou stanici aby vzal trestní oznámení zpět. Bulínová.“

Dopis je psán téměř v jedné větě.

Dne 9. června poslala Bulínová četnické stanici dva dopisy se žádostí, aby bylo upuštěno od udání Ryšánka pro násilné smilstvo z důvodů, aby neměla ještě větší ostudu.

Případ byl vyšetřován Okresním soudem ve Strakonicích, kam byly pozvány i svědkyně Hovorková, Špačková a Mašková. Svědkyně Hovorková vypověděla, že Bulínová na ni volala a chtěla jí dát polévku. Polévku nejedla. Bulínová jí pak řekla: „To jsem ráda, že jste přišla.“ Nic víc neřekla. Svědkyně Špačková uvedla, že jí jednou Bulínová řekla: „Já jsem se také nemohla ubránit a já mu dala pár facek.“ Špačková přiznala, že byla asi v březnu na návštěvě u Ryšánků. Ryšánek pak poslal ženu ke kováři s nějakým železem, přitom však jí, Špačkové, potají řekl: „Počkej, já pošlu bábu pryč!“ Tou bábou myslel svou ženu. Když Ryšánková odcházela, vyběhla Špačková za ní ven a úmysl Ryšánka jí řekla. Příštího dne, kdy byla sama doma, Ryšánek přišel k domu, bral za kliku u dveří, ale Špačková mu neotevřela. Když ho viděla přicházet, zamkla. Co chtěl, nevěděla. Jinak mezi nimi k ničemu jinému nedošlo.

Marie Mašková, o které Bulínová v dopise psala, uvedla, že si k ní Ryšánek ničeho nemravného a násilnického nedovolil. Proč ji uvedla v dopise, neví.
Výpověď Ryšánka však vnesla do případu trochu jiné světlo: „Nejsem vinen. Jest pravda, že jsem s Annou Bulínovou třikrát souložil. Slyšel jsem o ní, že za peníze souloží a proto jsem k ní šel s tímto úmyslem. Žádné násilí jsem na Bulínové nevykonal, naopak ona dobrovolně soulož provedla a šla sama zavřít dveře. Podruhé v březnu přišla za mnou do bytu, souložila se mnou dobrovolně a žádala pět korun. Potřetí jsme byli v její kuchyni. Po vykonané souloži mi řekla, abych už za ní nechodil, že je to naposled. Rozhodně popírám, že se ve všech případech jednalo o násilnou soulož. Bulínová vždycky dobrovolně se mnou souložila a chtěla nějakou odměnu.“

Marie Ryšánková, poučena podle § 152 trestního řádu, odmítla svědčit. Josef Bulín napsal soudu v dopise: „Tento případ mě zdrtil. Žiju s mojí ženou osmnáct roků, znám ji od necelých sedmnácti let. Nikdy nic neprovedla, ve společnosti se spíše držela zpátky, byla stydlivá. Mne se bála, protože jsem povahy žárlivé, v tomto případě ukrutné. Vůči mé ženě byla sehraná komedie manžely Ryšánkovými. Ryšánková byla jako kuplířka nápomocná svému muži, jeho výstředním vášním a podporuje ho i finančně. Jak se sama přiznala, není zdráva a schopna jeho požadavkům na soulož vyhovět. Smutné je to, že si vybrali mou ženu. Ryšánková sama mě upozornila, že moje žena má styky s více ctiteli. Byl jsem jí vděčen a zavázal jsem se slibem mlčení. Začal jsem pátrat, avšak bezvýsledně. Pak jsem se dozvěděl, že moje žena se svěřila sousedkám, že ji Ryšánek obtěžoval. Šel jsem za Ryšánkem, ale on se tomu jenom vysmál, že žertuji, že věřím lidským blafům. Tím jsem se upokojil. Styděl jsem se, že jsem se ukvapil. Kdyby se něco podobného stalo, jistě by mi to žena řekla. Doma jsem uhodil na ženu a ona se ke všemu přiznala. Nevím, jak by to dopadlo, kdyby byl tehdy býval Ryšánek doma. Ryšánková plakala, stěžovala si, že není zdráva a ukazovala mi bouli na břiše, řekla, že mu musí dávat peníze, aby si dojel do města. Prosila mě, abych upustil od udání, že se to napraví, že si může moje žena nechat pomoci. Postará se o to, aby věc nepřišla na veřejnost, aby se to nedověděly moje děti. Uklidnil jsem se, ale přesto všechno jsem vše ohlásil na četnické stanici a odjel za prací do Plzně.

Velitel četnické stanice oznámil, že Václav Ryšánek a jeho manželka Marie mají v obci dobrou pověst, oba se chovají řádně, oba jsou dosud zachovalí a nebylo vůči nim až dosud nic závadného zjištěno.

Dne 31. srpna 1938 sdělilo Státní zastupitelství v Písku Okresnímu soudu ve Strakonicích, že nemá příčiny k dalšímu stíhání Václava Ryšánka. Tím byl případ uzavřen.

Zda se tato záležitost v obci utajila, ponecháváme na čtenáři.

Karel a Věra Kuncipálovi