Petr Martínek
Narodil se 2. května 1972 v Jindřichově Hradci. Je ženatý, má dvě děti.
Pracuje jako vedoucí Denního stacionáře pro mentálně postižené děti, mládež a dospělé se sídlem ve Strakonicích. Práce je pro něho srdeční záležitostí.
Rád sportuje a většinu volného času tráví s rodinou.

Kde jste vyrůstal?

Jsem Jihočech. Pocházím z malebného města Jindřichův Hradec. Celé dětství jsem prožil v nedaleké vesnici Číměř (brána České Kanady) v domku svých prarodičů. Zajímavostí je, že do stejné Základní školy v Nové Bystřici chodil i současný jihočeský hejtman Jiří Zimola.

Jak jste se ocitl ve Strakonicích?

V roce 1994 jsem využil nabídky BK Strakonice a začal zde hrát v basketbalovém družstvu mužů 2. NL. Začal jsem také pracovat jako učitel v Pomocné škole Strakonice.

A co bylo dál?

Později jsem působil v ÚSP (nynější denní stacionář) jako řadový zaměstnanec a po chvilkách jsem odbíhal do ZŠ Volyně vyučovat tělesnou výchovu. Tam jsem prvně okusil „trénování basketbalu malých dětí“. V dalším období jsem vyměnil bránu Šumavy za kantořinu na ZŠ ve Strakonicích a využil nabídky basketbalového oddílu trénovat nadějné basketbalistky. V současnosti (od června 2008) funguji jako vedoucí denního stacionáře a učím tělesnou výchovu na ZŠ Dukelská. Trénování jsem dočasně pověsil na hřebík . . .

Jaké máte vzdělání?

Mým nejvyšším dosaženým vzděláním je magisterský obor na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK v Praze. Toto vzdělání jsem absolvoval kombinovanou formou a dokončil v roce 2002.

Jste spjat se školstvím a sociálními službami. Co se vám na vaší práci nejvíce líbí?

Práce v denním stacionáři je pro mne srdeční záležitostí. Nejdříve jsem zde působil jako řadový zaměstnanec. Seznámil jsem se tu se svou ženou. Nyní denní stacionář zastřešuji jako vedoucí. Práce mne baví a je i mým koníčkem. Vidím, že je smysluplná. Jsem rád, že můžeme lidem s různým handicapem nabídnout pravidelné setkávání, navazování nových kontaktů a pestrou nabídkou aktivit jim umožnit prožívat plnohodnotné chvíle života. Odměnou pro mne i celý pracovní tým je spokojenost našich uživatelů.

Kde nejraději trávíte volný čas? Máte nějaké záliby?

Jsem nejraději v rodinném domku se svou rodinou. V roce 2005 mne potkalo velké štěstí. Naše rodina se rozrostla o dva syny – dvojčata. S nimi se snažím trávit většinu svého volného času. Jezdíme na kolech, bobujeme, bruslíme, navštěvujeme plavecký bazén, kino a pořídili jsme si i rybářské pruty.
K dalším zálibám – je to především sport (lyžování, hokej, jízda na kole, fotbal a intenzivně hraji tenis). Rád rybařím. Baví mne i zvelebovat domek a jeho okolí.

Máte nějaké oblíbené jídlo a pití?

Nemám nejoblíbenější jídlo. V podstatě sním všechno. Přednost dávám masu na všechny způsoby. Mám rád točenou Kofolu a pivo Gambrinus.

Jaký byl váš nejsilnější zážitek z poslední doby?

Na podzim jsme s rodinou byli svědky strhující podívané, kdy jsme zhlédli semifinálové utkání MS v basketbale žen v Karlových Varech. Střetlo se zde družstvo ČR s Běloruskem. Naše děvčata nakonec zvítězila až v prodloužení. Celé utkání provázela vynikající atmosféra a pro mne to byl zážitek na celý život.
Z aktivit denního stacionáře, které jsou vždy silným zážitkem, bych zmínil společné výjezdy na hokejová utkání do Budvar arény. Kromě vynikající divácké kulisy mne vždycky dokáže potěšit a zároveň nabít pozitivní energií prožitek a bezprostřední reakce uživatelů denního stacionáře z této akce.

Co vás v poslední době naštvalo?

Nepřehledná politická situace v posledním týdnu (vzájemné urážky, hádky, roztržky, neochota politiků domluvit se, najít kompromis, celková politická kultura).

Na co se těšíte?

Těším se na Velikonoce. Chtěl bych si odpočinout a načerpat síly. Z pracovních záležitostí nás čeká uspořádat 2. ročník turnaje ve futsalu, který se bude konat v úterý 3. května v házenkářské hale od 9 hodin. Tímto bych vás, pane řediteli, i všechny příznivce nejen kopané, na tuto akci rád pozval.

Petr Martínek přizval do dalšího pokračování štafety učitele Základní školy Dukelská ve Strakonicích, muzikanta a maséra Jana Babku.