S ředitelkou Základní umělecké školy Strakonice Alenou Šabkovou jsme hovořili o úskalích i radostech její práce.

Jak jste se k této práci dostala?

Vystudovala jsem pedagogickou fakultu – učitelství pro základní umělecké školy, obor violoncello, hudební nauka a hudební výchova pro základní školy. Po fakultě jsem hned nastoupila do strakonické základní umělecké školy, jejíž jsem také bývalá žákyně. Tuto školu tedy znám takových 45 let. Do zaměstnání jsem sem nastupovala v roce 1979. Učila jsem violoncella, hudební nauky i zobcovou flétnu až do roku 1996, kdy jsem se stala zástupkyní ředitelky. A v roce 2002 jsem převzala funkci ředitelky.

Co ta práce všechno obnáší?

Když jsem nastupovala, bylo to docela hektické. Jednak škola právě přecházela z bývalého okresního úřadu pod kraj. Zároveň mě zastihl rovněž závěr restitučního soudu, kde se řešilo i to, čí bude budova zámku, kde sídlíme. Čekala mě generační výměna učitelů. Brzy se také vyjasnilo, že nebudeme stavět novou budovu. Převzali jsme i objekt v ulici Kochana z Prachové, odkud se tehdy stěhoval dům dětí a mládeže. Tam jsme přemístili výtvarný ateliér a také všechny kolektivní obory. V současné době probíhá reforma základního uměleckého školství. Takže všichni teď pracujeme například na školním vzdělávacím programu. K tomu pracuji jako předsedkyně krajské umělecké rady za hudební nauky. Organizuji například setkání učitelů tohoto oboru.

Co vám tahle práce přináší a v čem je naopak obtížná?

Nejtěžší je asi skloubit tuto práci s vlastním soukromým životem a s vedením domácnosti. S manželem oba pracujeme vlastně odpoledne a ve stejné instituci. Když jsem nastupovala v roce 1996 do funkce zástupkyně, byla jsem matkou předškoláka. Dcera byla starší, pomáhala, jak se dalo. Výhodou této profese je to, že muzika či jakékoliv umění je svým způsobem koníček. Vedle ředitelování, což je spíše manažerská práce, stále vyučuji violoncello . Teď mám takovou životní satisfakci, když se mi žák dostal do ústředního kola. To je takové pohlazení vedle starostí jako, kde je třeba co spravit a podobně. Já jsem asi zažila největší stavební přeměnu, ať už to byla rekonstrukce zámku či úpravy topení v budově v ulici Kochana z Prachové.

Změny ale asi ještě nekončí…

Ano. Teď například řešíme to, že dramatický obor nemá moc důstojné prostory. Ty už jsme našli v jedné z učeben, teď půjde o peníze, abychom mohli vůbec stavební úpravy realizovat. Požadavek na kraj jsme poslali.