22. července 2009 se ve Frýdavě u Př. Výtoně utábořilo devět přátel.

Ve stanu ke společnému posezení se kolem 19.30 hodiny dva muži snažili demontovat vařič z dvoukilogramové propanbutanové láhve.

V jejím hrdle při tom došlo k uvolnění a vytočení ventilu a k úniku plynu. Protože v blízkosti byl v provozu další vařič, došlo k iniciaci a zahoření plynu ve stanu. Láhev s unikajícím plynem po výbuchu vylétla střechou.

22letá dívka utrpěla popáleniny na 70 procentech těla, 24letá na 44 procentech, obě včetně obličeje, a popáleni byli i další dva poškození. Utrpěli těžkou újmu na zdraví.

Oba muži a dvě popálená děvčata s užším vztahem k nim nevypovídali. Ostatní svědčili velmi vyhýbavě. Dle soudu se zjevně snažili obviněným kamarádům pomoci.

Jeden tak třeba tvrdil, že zranění utrpěl na dovolené, že si nevybavuje, kdo tam s ním byl. Odkud plameny vyšlehly, neví, neptal se, nezajímal se o to. Zranění ho prý neomezovalo, problémy vcelku neměl. Ošetřující lékařka naopak mluvila mj. o opakovaných převazech tohoto pacienta na speciální klinice v celkové anestezi a o hlubokých jizvách jako následcích.

Podle svědectví zasahujícího hasiče pan Petr na místě uvedl: „Zřejmě jsme to způsobili asi tím, že jsme to prováděli s tou láhví.“ Mluvil v plurálu, jména neuváděl. Policistům pak řekl, že nářadí nalezené ve stanu je jeho.

Pan Petr (24), který se tehdy podle zjištění Okresního soudu v Českém Krumlově pokoušel vařič vytočit násilím (sám zůstal nezraněn, což je podle hasičů možné, neboť plyn se při zahoření chová nevyzpytatelně), byl za trestný čin obecného ohrožení z nedbalosti potrestán jedním rokem odnětí svobody podmíněně na tři léta. Pojišťovnám má nahradit přes 1,4 milionu za léčení popálených.

Pan Václav (25), který mu podle obžaloby při vytáčení asistoval, byl obžaloby zproštěn, protože nebylo prokázáno, že skutek spáchal on.
Okresní soud měl za prokázané, že jedním z viníků výbuchu je pan Petr. Někdo mu při manipulaci pomáhal, podle soudu ale jednoznačně nebylo procesně použitelnými prostředky prokázáno, že to byl právě pan Václav. Úřední záznamy tomu nasvědčující totiž nelze použít jako důkaz.

Státní zástupkyně se odvolala s tím, že vinen je i druhý obžalovaný. Argumentovala mj. tím, že ve stížnosti proti zahájení stíhání netvrdil, že s láhví nemanipuloval, ale dožadoval se znaleckého posudku k možné závadě zařízení.

Odvolal se také obhájce pana Petra s tvrzením nedostatku důkazů. Výpovědi hasičů a policistů o tom, co se dozvěděli na místě činu, jsou procesně nepoužitelné a obecná tvrzení dalších táborníků o tom, že oni sami láhví nemanipulovali, nemusela být pravdivá. Posléze mínil, že o obecné ohrožení jde až tehdy, je–li ohroženo nejméně sedm osob, a v daném případě byl sedmý z party při výbuchu v houpačce sedm metrů od stanu.

Krajský soud poté obě odvolání zamítl.

Vina odsouzeného byla podle něj dostatečně prokázána. „Lidsky řečeno není třeba pochybovat, že vinni jsou oba obžalovaní, jak to podávají úřední záznamy svědectví o manipulaci obou mužů s bombou,“ řekl neoficiálně předseda senátu. „Ty jsou ale procesně nepoužitelné, takže soudy jsou v patové situaci. Víme, kdo je pachatel, ale nejsou o tom důkazy . . . Obžaloba mohla z podání vysvětlení vycházet, důvodně zahájila trestní stíhání a podala obžalobu, ale když obvinění využili práva nevypovídat a svědkové si na nic nepamatovali, nebylo možné rozhodnout jinak. Okresní soud vyčerpal všechny důkazní možnosti a v pochybnostech musel druhého obviněného obžaloby zprostit. Falešná solidarita s ním je snad pochopitelná, ale v důsledku uškodí odsouzenému kamarádovi, který tak má povinnost sám odškodňovat náklady zdravotních pojišťoven na léčení zraněných.“

K námitce, že ohrožených nebylo na místě sedm, předseda senátu poukázal na to, že zmíněná houpačka s posledním členem party byla od stanu sedm metrů, přičemž vybuchnuvší bomba přistála 6,9 metru od stanu – naštěstí druhým směrem . . .

Rozhodnutí je pravomocné.