Umělecký kovář Stanislav Šutka je z Třeboně, ale před Vánocemi navštívil adventní trhy v Řepici. Hovořili jsme s ním o tom, jak se ke svému řemeslu dostal i jaký vztah má vlastně ke Strakonicku.

Co vás přivedlo k uměleckému kovářství?
Já jsem se prakticky celý život motal okolo železa. Učil jsem se opravářem zemědělských strojů a kamarád, kovář, mě vzal k sobě do učení. Začalo mě to bavit, tak jsem u toho zůstal.

Je to jen koníček, nebo se tím živíte?
Teď už se tím živím. Dělám prakticky všechno – ploty, mříže, zábradlí, světla, kliky, co si kdo objedná. Tohle řemeslo se člověk pořád učí, a tak je třeba zkusit všechno.

Jaký vztah máte ke Strakonicím?
Kladný, jako žák v juniorech jsem hrál házenou a naším soupeřem byly i Strakonice, takže jsem měl tu šanci jako Jihočech pozorovat tohle město už od mládí. Jakožto kovář mám rád historii a tím pádem i památky, takže pokaždé, když mám příležitost, nenechám si ujít procházku na kamenný ostrov nad řekou Otavou a na něm postavený hrad. Nedá se přehlédnout ani gotická věž Rumpál, ze které je vidět na Strakonice. Zajímavé je i Muzeum středního Pootaví, muzeum zbraní i motocyklů ČZ. Pěkný je i renesanční kostel Svaté Markéty, taktéž Palackého náměstí a na něm barokní morový sloup. Na Velkém náměstí historická budova bývalé radnice, jejíž výzdobu navrhl Mikoláš Aleš. Pak jsou to Rennerovy sady, kde je možno vidět zbytek kamenného opevnění.

Předváděl jste své řemeslo na adventních trzích v Řepici, jak se vám tam líbilo?
Na adventní trhy jezdím už pár let. Mám rád atmosféru svíček a svařeného vína, proto když jsem byl pozván na adventní trh v Řepici, nemohl jsem odmítnout. Organizace byla perfektní, místo bylo dokonalé a o mě bylo postaráno skvěle. Na ukázku řemesla jsem měl připravenou výrobu hracích kostek, což mělo především dětem přiblížit mé řemeslo. Osobně si myslím, že by se děti měly věnovat i jiným činnostem, než jenom sedět u počítače. Ty odvážnější si to i vyzkoušely.