Čtyřicetiletá Radka Češková je vrchní sestrou v Domově Petra Mačkov. Ten se zaměřuje na péči o lidi s mentálním, případně kombinovaným postižením.

Jak jste se do Domova Petra Mačkov vlastně dostala?

Pracuji v něm už devět let. Dřív jsem byla zaměstnaná v Psychiatrické léčebně ve Lnářích a ještě předtím v nemocnici ve Strakonicích. Do Mačkova jsem nastoupila po mateřské dovolené a jsem tu dodnes spokojená. Nejprve jsem byla běžná zdravotní sestra na tři směny, pak jsem se stala vedoucí oddělení a nakonec vrchní sestrou.

Odkud jste? Není dojíždění složité?

Jsem z Blatné a to je vlastně kousek. Takže denní dojíždění se dá v pohodě zvládnout.

Jak vám vyhovuje zdejší prostředí?

Je to tu podle mě na dobrém místě, kousek od Blatné a vlastně i od Strakonic. A spojení je tu také dobré.

V čem je pro vás tahle práce zajímavá?

Je to asi bezprostřednost našich klientů. Stejně jako malé děti i oni neuhýbají a řeknou vám rovnou, co si myslí.

A v čem je obtížná?

V dnešní době je to asi papírování. Dnes je mnoho předpisů, které musíme dodržovat. Těžká je někdy i fyzická práce. Snažíme se našim klientům život ulehčit, jak to jde. Namáhavé je to samozřejmě i psychicky. S mými předchozími zaměstnáními se to nedá srovnávat. Ať už to byla lnářská léčebna či nemocnice, kde to byla práce v jednom oboru týkající se především chirurgie. Tady je to z každého oboru něco. Vyplývá to i z toho, že spektrum našich klientů je široké jak věkově, tak i stupněm a druhem postižení.

Kolika lidem velíte?

Na třech odděleních a rehabilitaci je to necelá čtyřicítka lidí. Personál je tu poměrně mladý, jsou tu děvčata přímo po škole, ale dost je i starších.

A kde máte uniformu zdravotní sestry?

My chodíme všichni, dalo by se říct, v civilu. Je to sice náš pracovní oděv, ale vypadá stejně jako normální oblečení. Tady nepotkáte nikoho kromě kuchařek a uklízeček v bílém. Je to proto, aby to klientům nepřipomínalo nemocniční prostředí, oni jsou tu doma. Jejich mentální schopnosti mnohdy odpovídají třeba tříletému dítěti. S ním také když přijdete k lékaři, tak na něj působí daleko lépe normální oblečení než bílý plášť, ze kterého mají respekt.

Neschází vám ten stejnokroj?

Ani ne, ale musím se přiznat, že úplně ta původní uniforma, to znamená modrá šatovka a bílá zástěra, ta se mi líbila.

Zbývá vám při práci čas na nějaké koníčky? Jak odpočíváte?

Mojí největší zálibou je asi zahrádka, pak taky náš miláček kočka. A samozřejmě je to rodina. Jsem vdaná, mám dvě děti ve věku jedenadvacet a dvanáct.