Při vzpomínání na svého zavražděného bratra už ani nepláče tak usedavě. Už není tak smutná jako dřív. „Ani se to nechce věřit, že už je to dva roky. Bolest už není taková – je vzdálenější, nebolí tolik a nesžírá mne uvnitř. Ale je tu a nikdy úplně nezmizí,“ říká Štěpánka F. ze Strakonic. I přesto se v jejích očích zalesknou slzy, když popisuje dva prožité roky od Robinovy smrti.

Co se tenkrát stalo? Pomocník na strakonických jatkách Václav Tausch (49) po jedné hodině v noci 3. srpna 2008 po požití alkoholu a po rozepři bodl v Sokolovské ulici ve Strakonicích dvakrát kuchyňským nožem o délce čepele 15 centimetrů Robina Křápa (28) do hrudníku. Podle soudu byl srozuměn s tím, že tak může napadeného usmrtit. Ten také v důsledku zakrvácení dutiny hrudní a osrdečníku po přetnutí plicní tepny zemřel.

Oba aktéři se předtím dostali v restauraci Tipsport do sporu, který vyvrcholil venku zmíněným útokem. Tausch tvrdil, že ho Křáp venku napadl. Utekl před ním, vrátil se do baru pro své věci, ale měl se tam znovu objevit i Křáp a znovu ho vyzvat ven – prý teď že už mu neuteče. U soudu pak ale vypovídala řada svědků, kteří viděli jít Tausche s nožem v ruce do zmíněné ulice.

Tolik úřední zprávy a novinové články z té doby. Ale pro Štěpánku a její matku začalo peklo. „Robin nebyl svatoušek, ale nikdy by takhle neublížil. Ten chlap ho sprostě zavraždil. Přitom tomu mohli soudci zabránit – už měl tyhle spády a už několik lidí pobodal. Měl zůstat v kriminále,“ říká bez obalu Štěpánka.

Vrah jejího bratra dostal 15 let a měl by rodině zavražděného zaplatit nemalé peníze. „A z čeho? Ale i kdyby je měl a chtěl nám je dát, nevzali bychom je. Vůbec si neumím představit, že by nám zaplatil za smrt mého bratra,“ odmítá spekulace Štěpánka.

Tauschovo odvolání Vrchní soud v Praze zamítl. V říjnu 2009 odmítl jeho dovolání i Nejvyšší soud ČR v Brně. V něm Tausch mínil, že jeho jednání nepřesáhlo očekávatelnou míru násilí a při ukládání trestu mělo být zohledněno, že od roku 2005 vedl řádný život. Soud však konstatoval, že dovolání proti výši trestu by bylo možné jen v případě, že obžalovanému byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští. Tauschovi však byl uložen trest v rámci sazby.

„Nevím, co bych dělala, kdyby mu to vyšlo. A už vůbec nechci domýšlet, co by dělala máma. Tváří se, že je v pohodě, ale já vím svoje. S Robinem jí umřela polovina jejího srdce,“ dodává Štěpánka.

K jedné změně ale přece jen dojde. Na místě, kde Robin zemřel, bude umístěna vyjímatelná deska připomínající tragédii ze srpna 2008. „Chtěli jsme to. Nejen jako vzpomínku na bráchu, ale jako varování,“ končí Štěpánka.

O smrti ze srpnové noci 2008 už se mezi lidmi moc nemluví. Na všechno sedá prach a zapomnění. Jen ti, kterých se křídla tragédie dotknou, jsou tomuto doteku vystaveni celý zbytek života.

Petr Škotko, Vladimír Majer