Češi jsou už od nepaměti známi svým vztahem ke sběratelství. A v podstatě kdečeho: počínaje obaly od žvýkaček a čokolád až po drahá vína a neméně cenná auta. Živnostník Jindřich Kyznar (37), rodák ze Strakonic, už léta sbírá turistické známky. Ti, kteří nad podobnými vášněmi jen nechápavě kroutí hlavou, si možná jen pomyslí: hon za dalším kulatým a k tomu ještě placatým „nesmyslem“ ze dřeva. Tak by se totiž dal nazvat tento malý, ale specifický suvenýr, kterým dnes oplývá už téměř každé, a to i menší, město, hrad, zámek nebo rozhledna. „Před lety mě v jednom šumavském penzionu ohromila stěna, kde měl majitel vyskládanou svoji rozsáhlou sbírku. V tu chvíli jsem tomu propadl asi definitivně,“ říká o svém koníčku Kyznar. Jak vypadá život a přístup právě jednoho takového sběratele, poodhalí následující rozhovor.

Jak jste se ke sbírání turistických známek vlastně dostal?

Jak tomu často bývá, náhodou. Když jsme před nějakými osmi, devíti lety s partou splouvali řeku Vltavu, v jednom kempu, kde se tábořilo, jsem zašli do zdejšího kiosku koupit něco na povzbuzení chuti. Jelikož jsem tvor zvídavý, padla mi tam do oka i taková dřevěná placička s motivem vodáckého kempu. A protože se jednalo o graficky vyvedený kus - na to jsem byl vždycky zaměřený - nebyl problém do něj tenkrát investovat těch dvacet korun. Dnes má tahle známka svoje výsostní místo v mojí sbírce.

Uvedl jste tehdejších dvacet korun, jejich cena se tedy měnila?

Samozřejmě, jako všechno kolem nás. Z dvaceti šla cena po pár letech o pět korun nahoru, teď jsou už po třiceti za kus. A to nemluvím o výročních známkách…

O co jde u nich?

O vysloveně lokální a ojedinělé akce, které se v ten daný okamžik na tom daném místě uskuteční. Těch je ale jen vcelku malé množství.

Zmínil jste se, že máte doma speciální prostor, kde svůj dřevěný poklad skladujete. Kolik známek obsahuje vaše sbírka?

V zimě, kdy jsem dělal poslední větší revizi, čítala 582 známek. Přesně. Kdyby se daly postavit na sebe, byl by to asi pořádný komín. A kam je dávám? Mám na zdi speciální dřevěná alba, na které známku vždycky zavěsím, podle příslušného čísla.

To chce asi nějaký systém. Nepletou se vám?

Už se mi stalo, že jsem do nich omylem drcnul a půlka jich popadala. Takže si dovedete představit, jakou to dalo práci je dát zase nazpátek. Zvlášť když je řadím vzestupně podle čísel. V počítači mám ještě jeden seznam - i z důvodu podobných karambolů - abych v případě potřeby znal nejen numerické označení a místo, ale i datum, kdy jsem tu kterou „placku“ pořídil.

Odkud pochází vaše nejvzdálenější známka?

No, tak to jste mně zaskočil. Přesně na kilometry to zjištěné nemám… Ale asi to bude kousek z Rudohorie, tedy východ Slovenska. Tam se totiž postupně známky taky dostaly. A jejich věhlas se šíří i dál za hranice naší republiky, nějaké jsou v dalších okolních státech a snad by mělo být několik známek i v Británii a USA. Víc o tom je přímo na webových stránkách.

Ptát se naopak na nejbližší asi nemá smysl…

Jistě, hrad Strakonice, tuším číslo 109. Mám i většinu jihočeských míst, ale třeba na Šumavě mi pár destinací stále uniká. Snad se mi je podaří zajistit už letos v létě. To platí ale i pro jiné lokality. Už se mi stalo, že na místě, které je oficiálně turistickým známkovým, takovou neměli. Existuje ale možnost zaslání známky z centrálního registru v moravském Rýmařově, kde proti ofrankované vstupence, pohlednici nebo jenom lístku dodají tu požadovanou poštou až domů. Ale už to není ono. Nejlepší je to těšení se na další úlovek spojené s přípravou, výletem nebo zájezdem.

Evidentně tedy patříte mezi vášnivé sběratele.

Podívejte, zase to nedělám jenom jako jedinou svojí činnost. Jsem zaměstnaný člověk, mám rodinu, ale i další koníčky. Nepatřím k těm, co jedou z Prahy do Plzně přes Karlovy Vary jenom proto, že odsud ještě nemají tu svojí vytipovanou známku. Takhle to já neberu. Poměrně rád a tedy i hodně cestuji, někdy i pracovně, a když se v místě známka vyskytuje nebo vyskytovat má, pořídím ji. Zvlášť z dovolených, na kterých se člověk pohybuje delší dobu, pak někdy přivezu i pěknou hromádku. Takže nakonec tím vášnivým sběratelem asi budu.

Zmínil jste rodinu. Sdílí nadšení s vámi?

To se říct nedá. Když přivezu nějaké další známky, většinou se podívají, odkud jsou, jak vypadají a hlavně se ptají, kolik jsem do toho vlastně zase vrazil. Ještěže doma netopíme pevnými materiály, to by je mohla manželka při generálních úklidech, kdy radši nebývám doma, použít do kamen.

Pavel Král