Jakým způsobem se vlastně může obyčejný člověk dostat do souboru?

Do Prácheňáku se může dostat v podstatě každý, kdo má rád tanec, zpěv, lidovou hudbu a srandu. Mohl by začít třeba tím, že přijde na některou ze zkoušek do strakonického kulturáku. Zkoušky jsou v takzvané Prácheňské jizbě, a to každé pondělí a čtvrtek od sedmi večer. A pokud ho tanec zaujme, příště si může přinést boty na tancování (což můžou být úplně obyčejné tenisky) a začít se pomalu učit základní kroky.

Vím, že na Prácheňák, jak se souboru říká, chodíš už dlouho. Co tě k souboru přivedlo a jak dlouho v souboru působíš?

Mě osobně do souboru přivedla náhoda. Jeden předvánoční večer mamka navrhla, že bychom se mohli jít kouknout na Prácheňáky, kteří měli tradiční vánoční koncert. Já tenkrát ani neměl ponětí, že nějaký soubor tohoto názvu existuje. Tak jsme šli. Ve chvíli, kdy na jeviště přišli kluci s holemi, jsem mezi nimi poznal mého tehdejšího pana mistra, kterému jsem den poté řekl, že se mi vystoupení moc líbilo. Pozval mě na zkoušku a od té doby jsem tam zůstal. Už je to 11 let. A rozhodně toho nelituji!

S Prácheňákem také hodně cestujete, a to i po světě. Kde jste v poslední době byli? Na jaký zájezd nejvíce vzpomínáš?

Pokud jedete na zájezd s dobrou partou, jíž Prácheňáci bezpochybně jsou, je každý zájezd, ať už jedete kamkoliv, plný zážitků. Na začátku prázdnin jsme byli na víkend v Lužickosrbsku, kde jsem poprvé viděl, jak vypadá krajina po povrchové těžbě uhlí tak velkého rozsahu. Dále pak Strážnici, kde každý soubor absolvuje jedenapůlkilometrový průvod, po kterém je ještě krátké vystoupení (obdoba Kasací). Průvody jsou, ač se to nezdá, jednou z nejnáročnějších částí festivalů. Odměnou je pak pro souboráka zahraniční zájezd. A vzpomínky? Na každý rád vzpomínám. Ať je to Anglie a úžasné tři brambory a houska k obědu, Belgie a čokoládové pyramidy či ochutnávka belgických piv, Lužickosrbsko, kde se nám rozbila basa, Řecko, odkud jsme přijeli s čistým krojem, nebo Itálie, kde mě při vystoupení kluci vyhazovali do vzduchu a málem pustili.

Na zahraniční festivaly jezdí také mnoho souborů z jiných zemí, které soubory se tobě líbí nejvíce?

Každý soubor či jednotlivec prezentuje tradice, zvyky a kulturu své země, která jej charakterizuje. Charakteristickým znakem je na první pohled kroj, ve kterém soubor vystupuje. Krásný pohled je na mexické či španělské soubory. Také thaiwanské vystoupení tanečnic, kde střídají různé obrazce pomocí vějířů, je zajímavé. Na jednom ze zájezdů se mi zalíbil soubor z Ghany. Na vystoupení si muzikanti přinesli větší dřevěnou bednu plnou plechovek, krabiček a paliček. Když jsem je viděl poprvé, myslel jsem, že to jsou rekvizity. Nebyly! Byly to hudební nástroje, a fakt jim to šlo. Je pravda, že ke konci festivalu už na plechovky nebylo jak hrát, protože jejich tvar už to nedovoloval.

Letos vás čeká dudácký festival, na kterém samozřejmě nebudete chybět. Jak se takové vystoupení připravuje? Máš nějakou osobní soukromou přípravu?

MDF ve Strakonicích patří skutečně k jednomu z mála festivalů, na kterých od jeho vzniku Prácheňák nechyběl. Co se týče vystoupení, připravuje ho vždy režisér festivalového programu, který si nás a náš tanec vybere. Před vystoupením se musí nacvičit jednotlivé nástupy muziky, tanečníků a zpěvaček, odchody a navázání jednotlivých tanců. Mnohdy to stojí mnoho úsilí nejen jednotlivé vystupující, ale především režiséra. Já osobně mám z vystoupení vždy trochu strach, ale jakmile vylezu na jeviště, všechno to ze mě spadne a dávám do toho vše. Osobní příprava? Pokud mi je něco nejasné, párkrát si to vyzkouším, ale i když to pokazím, důležité je se stále smát!

Prácheňský soubor patří do folkloru. Předpokládám, že se ti tento žánr líbí. Jaká další muzika se ti líbí? Co posloucháš nejraději?

Pokud bych to bral z pohledu tanečníka, není mnoho melodií, na které se dají tancovat tance jako polka, valčík či mazurka. Ale jakýkoliv tanec se dá upravit a můžete ho tancovat i na diskotéce. Lidové písničky se mi líbí a rád si je s někým zazpívám. Ale že bych vyhledával jen tento žánr to určitě ne. Poslouchám cokoliv. Co nemusím je techno. Teď zrovna poslouchám Ninu Simone.⋌Strana 8

Máš ještě jiné záliby než tancování a zpívání?

Mám rád pohyb, a tak vyhledávám takové aktivity, kde se vyřádím. Nedávno jsem byl s přáteli sjíždět řeku Lužnici. Projížďky na kole ať lesem nebo polem. S kamarádem jsme objevili novou hru, cílem každé jízdy se stávají poklady, které se hledají pomocí GPSky a jsou ukryté vždy na nějakém zajímavém místě. Před čtrnácti dny jsme byli na tvrzi v Kestřanech. Co miluji, je jízda na snowboardu, teď ovšem není sníh a když je hezky, chodím plavat. Nyní přemýšlím, že si koupím skákající sedmimílové boty.

Co tě napadne jako první, když se řekne jméno Josef Režný?

Usměvavý veselý pán plný energie. Pamatuji si po jednom z Vánočních koncertů, kdy už diváci odcházejí ze sálu a pro nás je to poslední společný večer do nového roku, přišel také mezi nás a řekl větu, kterou si po každém vystoupení opakuji „Pokazili jste, co jste mohli“. Ale i tak byl rád, jak to dopadlo a v podstatě nás svým způsobem pochválil. Jsem rád za to, že na otázku „Kdo je ten bělovlasý pán?“, mohu odpovědět „To je náš děda Režný“.

Co bys chtěl popřát Prácheňáku do budoucna?

Především početnou členskou základnu. Aby stále přicházeli noví členové, kteří by nadále šířili dobré jméno celého Prácheňského souboru písní a tanců. A aby ti, co Prácheňákem jen na pár roků projdou, aby na něj s radostí a často vzpomínali a pokud to bude jen trochu možné, se do něj opět vrátili. Zdravím tímto všechny, ať už bývalé, současné, nebo budoucí Prácheňáky.

Martin Hodina
Narodil se 11. března 1984 ve Vimperku. Nyní žije ve Strakonicích. Základní vzdělání získal na ZŠ Dukelská, je vyučen jako elektrikář slaboproud a dále pak studoval BIVŠ v Praze obor Informační technologie se zaměřením správce sítě. Nyní pracuje v mladé dynamické firmě zabývající se výpočetní technikou a elektronikou. Rád fotografuje, cestuje, miluje Šumavu a nerad se mračí.

V dalším kole Štafety Strakonického deníku se představí muzikant Martin Rusek. Martin Hodina se svého kamaráda bude ptát na téma: Jsou dudy čertchmanský (čertovský) nástroj.