Z větších oprav je letos v plánu rekonstrukce síťové lávky u věže s tobogánem na Podskalí. „Jinak se bude provádět běžná údržba, menší opravy z důvodu opotřebení herních prvků, doplnění písku v dopadových plochách a výměna písku v pískovištích,“ řekl k úpravám dětských hřišť ve Strakonicích Marek Pohan ze strakonických technických služeb. Ty o stav hřišť pečují. „Naši lidé kontrolují stav hřišť hlavně v létě několikrát týdně. Ale co se týká vybavení, je to záležitost architekta města,“ řekl šéf služeb Ludvík Němejc. To podle něj ale neznamená, že by se od názorů obyvatel služby distancovaly.

Dobrou zprávou jistě je, že velkého hřiště se dočkají lidé na Míru. „Vyroste tady v rámci projektu revitalizace sídliště,“ dodal architekt města David Andrlík.
Veškeré herní prvky, které se nově realizují, jsou certifikovány dle normových požadavků. „Na základě bohatých zkušeností ze zrealizovaných hřišť se při výběru herních prvků volí především ověření dodavatelé a výrobky,“ dodal.

Volba kvalitních herních prvků by tak do budoucna měla omezit výdaje na údržbu hřišť.

Barvínkov je hezký, ale hrát si tam nejde

Bydlíme na Barvínkově a nejblíže máme hřiště na Zeyerově nábřeží. Líbí se nám poloha hřiště i jeho zařízení, ale není ho bohužel možné příjemně využívat, což je škoda. Rádi bychom tady trávili víc času a neodcházeli celí zaprášení se slzičkami v očích po pádech.

Klouzačka končí příliš vysoko nad dopadovou plochou a dítě z klouzačky vždy nebezpečně vyletí. Na fotce je vidět půl metru ocelové konstrukce klouzačky nad zemí. Tato část by měla být v zemi. Díky tomu i výstupový žebřík začíná tak vysoko, že je pro děti nemožné po něm vylézt. I houpačky jsou vysoko nad terénem a děti nemohou bezpečně nasednout ani vysednout.

Okolo klouzačky i houpaček je navezen hrubý písek. Věřím, že se „ztrácí“ a myslím, že kdyby tam byla normální zatravněná půda, bylo by to praktičtější. Dcera je z toho písku vždy příšerně zaprášená.

U klouzačky je instalovaná lavička, která je zarostlá keřem a nejde na ní sedět. Zvlášť v odpoledních hodinách by se tady lépe sedělo než na opačné straně, protože na hřišti chybí stín a do laviček na opačné straně praží slunce.

Mnohdy raději sedneme na kolo a jedeme na hřiště v Mutěnicích nebo Radošovicích, kde tyto nedostatky nejsou.

Andrea Lišková, 32 let
dcera Nelinka, 2 roky

Hřiště ve Zvolenské patří mezi ta lepší

V pondělí odpoledne jsem navštívila se svým 2,5letým synem Štěpánem dětské hřiště ve Zvolenské ulici vedle SOU Strakonice. Hřiště je poměrně velké a je částečně oploceno živým plotem a částečně protihlukovou stěnou oddělující rušnou hlavní silnici.

Rozložím synovi na pískovišti potřebné nářadí, posadím se na jednu ze čtyř laviček a rozhlídnu se po hřišti. Na testovaném hřišti je šest atrakcí pro děti – kladková houpačka, pískoviště, kolo s otáčecí podlahou, houpací koník, houpací pejsek a pružinová houpačka pro dvě děti. V rohu hřiště je ohniště. Nechybí ani volná travnatá plocha, kde se děti mohou proběhnout. Zařízení pro děti jsou funkční a v dobrém stavu, na některých jsou i čitelné cedulky informující o vhodném věkovém rozmezí dětí pro dané zařízení. Líbí se mi informační cedule, která uvádí telefonní čísla na tísňové linky a číslo pro nahlášení závad na hřišti.

Pískoviště by dle mého názoru mohlo být kryté, aby se zabránilo zanesení výkalů zvířat na písek, se kterým si děti hrají. Na hřišti chybí odpadkový koš, takže se bohužel na pískovišti i v trávě povaluje pár odpadků. Protihluková stěna jeví známky poškození, vzniklými dírami by mohlo dítě na hlavní silnici prolézt. Vzhledem k rozloze hřiště a dostatku volného prostoru by na hřišti mohla být ještě např. obyčejná houpačka či klouzačka nebo tabule s křídami.
Hřiště nezahálí.

Posezení na hřišti je příjemné, díky živému plotu přirozeně kryté před slunkem a skýtá soukromí. Zjišťuji, že hřiště je využíváno převážně obyvateli sousedního domu, kteří využívají výhod blízkosti bydliště např. formou občerstvení.

Přiznám se, že ač je toto dětské hřiště pěkné, i já dávám přednost hřištím, která jsou v blízkosti restaurací – V Ráji nebo na Ostrově. V parních letních dnech se tam osvěžíme, občerstvíme a odpadne nám problém se sháněním toalet. Navštěvujeme i hřiště v přilehlých vesnicích (Mutěnice, Radošovice), které tuto možnost nabízí.

Petra Supová, 32 let
syn Štěpán, 2,5 roku

Skluzavka a houpačka u sebe? Raději ne

Občas chodíme na hřiště vedle prodejny DM v obchodním domě Labuť, které je v blízkosti mého bydliště. Na první pohled je to „vyhovující dětské hřiště“. Oplocené, se spoustou laviček. Pár nedostatků má ale také, stejně jako jakékoli jiné hřiště ve Strakonicích.

Za slunných letních dnů je hřiště prázdné, protože se není kam schovat před sluníčkem. Není zde žádný stín nebo třeba jen strom, který by trochu stínil.
Postrádám tu odpadkové koše, které by mohly být v blízkosti laviček. Někdy tu bývá pěkný nepořádek – občas si uklidíme, aby se nám na hřišti více líbilo. Nejen my maminky s dětmi zde „papáme“, ale chodí si sem sednout i lidé s „dobrůtkou“ z nedalekého rychlého občerstvení . . . Jediné, co bych vytkla místním atrakcím, je kombinace skluzavky s houpačkou, která se mi zdá velmi nebezpečná. Klouzající se děti běží kolem houpačky, na které když se někdo houpe, tak je většinou sráží k zemi. Každé by mělo být zvlášť – dostatečně od sebe vzdálené.

Na toto hřiště zajdeme jen občas. V létě dávám přednost hřištím, kde je dostatek stínu nebo hřištím u restaurace, kde se můžeme osvěžit chlazeným nápojem – např. u Ráje, u Palerma, na Podskalí, skvělé hřiště je v nedalekých Mutěnicích.

Michaela Horejšová, 32 let
syn Adam, 4 roky

Vaše názory

Karolína (8), Denisa (10), Sabina (8) – dětské hřiště v ulici Heydukova: Je to tady docela ošklivé. Rozbité pískoviště, které ještě nikdo neopravil, jeden malý kolotoč a rám, na kterém chybí houpačky. Nic moc není hřiště ani vedle v Ellerovce, ale naše je horší. Někdy chodíme k zimnímu stadionu, tam je to super. Pohodové hřiště je i Na Ohradě mezi paneláky. Chtělo by to tady s tím naším hřištěm něco udělat.

Irena Malotová, Strakonice: Na dětských hřištích jsem s dcerou poslední čtyři roky strávila desítky hodin. Obvykle jsme v pěkném počasí spojily každou návštěvu města s alespoň krátkým „pohráním“ na hřišti. A je z čeho vybírat! V době před deseti, jedenácti roky, když byl malý můj syn, se nám o ničem podobném ani nesnilo. Mezi naše nejoblíbenější hřiště patří to u zimního stadionu, kde je i v horkých letních dnech příjemný polostín. Nikdy jsme nezažily nějakou nebezpečnou situaci, kdy by se dcerka zranila nebo jí zranění hrozilo. I na nejbezpečnějším hřišti se však malé dítě poranit může, pokud mu rodiče (nebo jiný doprovod) nevěnují dostatečnou pozornost. A na rodičích je také, aby rozhodli, který herní prvek je pro jejich dítě vhodný a který není.

Hanka Švíková, 33 let, syn Marek, 3 roky: Je dost zoufalé sledovat rychlost, s jakou se ve Strakonicích provádějí opravy poškozených stávajících atrakcí na dětských hřištích. Oprava např. skluzavky a výměna houpaček se provádí dva až tři měsíce (hřiště v ulici Stavbařů). Zamezení přístupu dětí na opravovaných místech se řeší červenobílou páskou, která je pro děti spíše lákadlem než výstrahou k opatrnosti. Děti tuto pásku do dvou dnů v rámci hraní strhají, ať už chtěně, nebo omylem. Není výjimkou, že atrakce se již neopravuje a rovnou se odstraní. Pro jistotu se náhradní atrakce vůbec nezřídí a dětské hřiště časem úplně zaniká. Je zajímavé potom sledovat, když se v místě zanikajícího hřiště (např. Heydukova ul. nebo Ellerova ul.) najednou něco objeví. V tu chvíli se odkudsi vyrojí 10 až 15 dětí, které projeví zájem atrakci vyzkoušet. Na polovině hřišť ve Strakonicích je zoufalý nedostatek košů. Jeden na jedno dětské hřiště je málo, protože je stále přeplněný. Alespoň dva kdyby byly, bylo by to fajn.

Pamatujete, kde jste si nejraději hráli?

Zuzana Karolová, 32 let, Strakonice: Bydleli jsme v Tržní ulici, tam jsem si hrála na hřišti mezi domy. Teď to obíhám s 16měsíční dcerou. Ve městě mi to vyhovuje, bezvadné je Podskalí a hřiště Na Ohradě.

Jiří Sluka, 62 let, Strakonice: Hrál jsem si pod zimním stadionem u Tržní, tam jsme chodili jako děti se školou. Žádné hřiště tady tenkrát nebylo. Teď už je to lepší, ale hřiště nebývala moc využitá.

Helena Hurdíková, 60 let, Strakonice: My jsme chodívali na Podskalí, myslím jako malí, i pak s dcerou. Vypadalo to tam trochu jinak, byly tam ty klasické kolotoče a houpačky. Teď chodím s vnoučaty v Praze.

Tereza Koutenská, 13 let, Strakonice: Chodila jsem do ulice Stavbařů. Nedaleko jsem bydlela a bylo tam hodně známých lidí. Nejraději jsem chodila na houpačku. Je to všechno modernější a novější.

Milan Levý, 56 let, Strakonice: Jako malý jsem si hrával před domem na sídlišti u Mikoláše Alše. Tam jsme si udělali na louce branky. Vedle byla hasičská nádrž, kde se dalo bruslit. To mi tady chybí.

Adéla Lávičková