Tvůj životní sport je snowboarding, jaké byly tvé začátky?

Ke snowboardingu jsem přičuchl ve 12 letech na Kubově Huti a za všechny moje boardové pokusy, úspěchy, dá se říct, za můj životní postoj ke sportu může můj strejda, který přišel vždy s tím, ať to jdeme zkusit, že to je sranda a takhle jsem začal na prkně v zimě a na windsurfu v létě.

Přibliž nám snowboarding a jakých jsi dosáhl nejlepších výsledků?

Na bedně jsem stál pouze na Kubovce při boardcrossu a objel několik slopestylových závodů, kde jsem skončil těsně pod bednou, ale za nejlepší výsledek považuju to, kam jsem se s tímto sportem kouknul a kouknu a jak mě dokáže tento sport naplnit psychicky a fyzicky.

Chtěl by ses živit tímto sportem?

Před úrazem jsem nemyslel na nic jiného než na to, jen jak zůstat na horách co nejdéle, popřípadě jak se s tímto sportem uživit. Teď jsem začal směřovat k trošku jiné cestě.

Minulou sezonu jsi měl vážné zranění, jaké byly následky a jaká bude budoucnost? Posloucháš doktory?

Díky tomu, jak jsem chtěl moc jezdit, jsem přestal brát ohledy na takové ty varovné signály, jako je zlomená ruka, se kterou jsem těsně po tom, co mi udělali sádru (ušpinil jsem od ní celé auto, jak byla ještě mokrá), odjel na Špičák a jezdil celý den a takhle to pokračovalo až k mému osudovému dni před dvěma lety, kdy jsem si při skoku na domovské půdě (Kubovka) utrhl komplet pravé koleno a díky mé rodině a hlavně tátovi, který dokázal v tu chvíli možné i nemožné a sehnal na Bulovce super doktory, mě dali zas dohromady do stavu, kdy se zas na hory budu moct vrátit. Ano, doktory poslouchám.

Změnil se tvůj pohled na sport po zranění?

Vzhledem k tomu, že jsem bezmála rok nevěděl, jestli aslespoň popoběhnu, se můj pohled doslova převrátil, a ač vyrážím na hory, kdykoli je to možné, tak jsem se začal chovat tak, abych vše mohl dělat, co nejdéle to půjde.Vím, že je to ohrané téma, ale člověk, který si projde podobnou událostí, nakonec dojde k hodně podobnému náhledu na svět…

Jaké jsou tvé ostatní záliby, pokud nejezdíš na zasněžených svazích?

Něco jsem pošetřil (pojistka z kolena, brigáda) a koupil jsem si zrcadlovku s tím, že mě po úraze chytlo focení a že když už nemůžu lítat na prkně tak, jak jsem lítal, tak ostatní budu aslepoň fotit. Rád bych, aby se mi tento „kůň“ stal mým živobytím. Jinak v létě zmiňovaný windsurfing, free〜board, kolo, holky, Jagermaister . .

Jak vypadá tvůj ideální víkendový den?

Vstanu s „nabitýma baterkama“, jsem už na kopci, vychází sluníčko, sjedu první k lanovce, brázdím ji až do vyčerpání s lidmi, kteří to cítí stejně.

Jak si představuješ svou budoucnost? Máš určitý životní sen? Co budeš dělat v důchodu?

Jisté je, že chci cestovat, nejisté, kde se mi zalíbí a kde třebas budu žít. Životní sen: držet to v červeném a prožít každý den naplno. Důchod až za 18 250 dní, takže co nebude v tělu, vymyslím hlavou v důchodu.

Kdybys vyhrál 10 milionů ve sportce, jak bys s penězi naložil?

Nezodpovědně.

Jan Kotrh
Narodil se ve Strakonicích rok před revolucí 15. listopadu 1988. Nyní studuje Vyšší odbornou školu ve Volyni obor Dřevostavby. Už před lety mu učaroval snowboard. Zranění ale jeho zálibu na čas ukončilo. Koupil zrcadlovku a po úraze ho chytilo i focení. Doufá ale, že se na svah zase vrátí.

Jan Kotrh vybírá do další pokračování Štafety Strakonického deníku mladou slečnu Lenku Hejmanovou, která ovládá několik světových jazyků.