Dokládají to archeologické nálezy z let 1977 – 1980, učiněné při zemních úpravách v areálu stávajícího zámku. Pravděpodobně zde, na návrší nad údolím potoka Kolčavy, stávalo slovanské hradiště.
První písemná zmínka o Tažovicích je však až z roku 1360, kdy se v historických pramenech objevují bratři Oldřich Tažovec z Ohrazenic a Petr z Tažovic, oba erbu dvou klíčů vedle sebe položených. Osud Tažovic je tak od samého prvopočátku spojen nejen s nedalekou Lhotkou, od 16. století nazývanou Lhotou Tažovickou, ale i se starobylými Ohrazenicemi, druhým střediskem následujících panství.
Tažovcové dali obci jméno, podle pověsti vzniklé ze slov „Taž více!“, kterými se prý pobízeli koně s nákladem při stoupání do Kraselova.
Pod panství Tažovice spadaly Tažovice, Tažovická Lhota a Volenice, pod panství Ohrazenice pak Ohrazenice, Škůdra a Lhota pod Kůstrým a panství Krejnice tvořila jen stejnojmenná vesnice.
Ve vlastních Tažovicích žilo 278 obyvatel v 32 domech, byla tu filiální škola, myslivna, hospoda a mlýn s pilou.
Proč jsem Tažovičák?
Miroslav Šobr, 44 let: Josef Švejk říká hlubokou pravdu: „Každý má být přímo odněkud.“ A protože já jsem se přímo v Tažovicích na masopustní Popeleční středu narodil, tak jsem přímo tady odsud. A tím je dán i můj vztah k Tažoucům. Ladislav Stehlík psal o naší vísce, že zde lze najít pravý jihočeský venkov v podobě téměř neporušené. Je to samozřejmě nadsázka, ale setkal jsem se se spoustou lidí, kteří Tažouce jednou navštívili a stále se sem rádi vracejí. Krásná pošumavská příroda, bohatá historie, dobří, pracovití lidé. Není nás tu mnoho, ale dovedeme se bavit a v poslední době mám pocit, že díky té neuvěřitelné globalizaci a absenci normálního zdravého rozumu kolem nás, si mnoho lidí začíná uvědomovat, jak je důležité umět se zastavit, oddychnout, posedět s přáteli, zazpívat u harmoniky. Ono toho k životu zase není třeba až tolik, jak si někdy myslíme . . .
Zámek Tažovice – barokní zámek se zahradou byl sídlem venkovské šlechty. V roce 1800 byl empírově upraven. V době své největší slávy byl nazýván „ jihočeské Versailles“. Zahrada s francouzskými prvky po vzoru Versailles byla vybudována v 18. století. Je třikrát stupňovitě zvýšena, byl zde vytvořen vodní systém s fontánami a kaskádami.
Tažovický platan – od roku 2000 je památným stromem Strakonicka – stáří 200 let, výška 24 m, obvod kmene 400 cm.
Kamenný dvouobloukový můstek vedoucí přes říčku Kolčavu – je technickou památkou z roku 1815, na jedné straně mostu se nachází socha sv. Jana Nepomuckého a na protější straně je výklenková kaplička.
Boží kámen
Místo zvané Boží kámen, ležící nad Tažovickou Lhotou, je jedním z energeticky nejsilnějších míst v jižních Čech a je , hlavně o víkendech, hojně navštěvované především pražskými turisty. Píše se o něm již v kronikách, podle starých pověstí se zde scházeli čeští bratři v době náboženského útisku a konali zde své bohoslužby. Vždy šlo o místo tak trochu tajuplné, kde se vyskytovala tzv. „důvoda“, tj. člověk tu má pocit něčeho, aniž ví čeho, proto se tu třeba i trochu bojí.
Tažovičtí opraví cestu
Zastupitelstvu Volenic, pod které Tažovice spadají, se v roce 2008 podařilo získat peníze na opravu tří poškozených komunikací v Tažovicích. „Na opravu se čerpala stoprocentní dotace z ministerstva pro místní rozvoj v částce 2 800 000 korun,“ řekl starosta Karel Papež.
V témže roce se podařilo zakoupit do vlastnictví obce park s okrasnými duby a jednu příjezdovou účelovou komunikaci. Ta byla opravena z vlastních prostředků obce ve výši 200 000 korun. Poslední investicí v roce 2008 byla opravena podlaha v kulturní místnosti bývalé školy.
Loni probíhala v Tažovicích celková oprava veřejného osvětlení ve výši 30 000 korun. Dále byl opraven poškozený veřejný rozhlas. „Dnes už je bezdrátový a čerpali jsme na něj osmdesátiprocentní dotaci z MMR ve výši cca 80 000,“ pokračoval Papež.
Další úspěšnou akcí byla oprava kapličky na návsi. Tato oprava byla financována z dotace z POV přes Svazek obcí středního Pootaví ve výši 70 000 korun z celkových nákladů cca 115 000 korun. Závěrečnou akcí byla oprava příjezdu do hasičské zbrojnice a zakoupení dvou pozemků, na kterých se konají různé kulturní a sportovní akce.
V letošním roce je v Tažovicích naplánována oprava komunikace u hasičské zbrojnice, na kterou obec získala dotaci 800 000 korun. Obec se i nadále snaží získávat další peněžní prostředky na vybudování víceúčelového sportovního hřiště a na opravu vodovodu, který funguje v obci od roku 1908.
Kronikář musí mít rád lidi a místa, o kterých píše
Už neuvěřitelných třicet let vede tažovickou kroniku Hana Kadlecová. „Přišla jsem k tomu jako slepý k houslím,“ vzpomíná na své začátky. Dnes ale svého rozhodnutí nelituje.
Jak dlouho jste kronikářkou?
Tažovickou kroniku píši od roku 1980. Kromě Tažovic jsou v kronice zápisy i z osad Tažovická Lhota a Ohrazenice. Nyní všechny tři osady spadají pod Obecní úřad Volenice, ale tažovická kronika je stále vedena samostatně.
Co vás ke kronice přivedlo?
Popravdě řečeno, přišla jsem k tomu, jak se říká, jako slepý k houslím. Požádali mě o to kdysi zástupci tehdejšího národního výboru. Tažovice byly tehdy ještě samostatnou obcí s přilehlými osadami Tažovická Lhota a Ohrazenice, a jelikož to nikdo jiný nechtěl dělat, souhlasila jsem.
Kolik práce vám dá shánění a sepisování informací?
Shánění a sepisování informací nedá tolik práce. Tažovice jsou malá vesnička, tolik událostí tu zase není. Během roku si různé věci zapisuji, třeba počasí a akce ve vsi, schovávám si výstřižky z novin a ostatní si seženu na Obecním úřadě ve Volenicích. Také někdy ovšem nestíhám, a pak musím pracně všechno dohánět.
Máte v kronice nějaký opravdový poklad?
Některé věci v kronice jsou opravdu zajímavé, například pověsti týkající se Tažovic. To je třeba pověst o Božím kameni nebo pověst o čertech v tažovickém mlýně. Já sama si ovšem nejvíce cením zápisů z roku 1945, kdy bylo v Tažovicích americké vojsko a také němečtí uprchlíci. To je zajímavé čtení.
Váš bratr Miroslav Šobr je fanda do historie hasičů, ale i tradic obcí. Pomáhá vám?
Bráška mi pomáhá, on je totiž na tradice mnohem více zatížen než já. Dělám si z něho legraci, že kroniku by měl psát spíše on, ale málokdo by to po něm přečetl, tažovická kronika je totiž psána písemnou formou. Naše spolupráce je vzájemná, vycházíme si vstříc.
Víte, kdy byl udělán do kroniky první zápis?
Prvním zápisem v kronice je rok 1918, ale tento a dva následující roky byly dopsány zpětně v roce 1921. To vyšla povinnost vést v obcích pamětní knihy.
Jaké vlastnosti musí mít kronikář?
Tak to vám opravdu neřeknu, ale určitě ne moje (smích). Jsou lepší kronikáři než já. Přiznám se, že na kroniku nemám tolik času, třeba až budu v důchodu, budu na tom časově lépe. V každém případě si myslím, že kronikář musí mít kladný vztah k lidem a k obci, jejíž historii zaznamenává.
spolupracoval Miroslav Šobr
