V objektu někdejší sýpky a sušárny na strakonickém hradě vnikají s pomocí takzvaných norských fondů tři víceúčelové sály.

Dole je prostor lidem známý jako Katovna. Podle stavebního dozoru Jiřího Urbánka došlo k jeho prodloužení a zároveň k propojení s hlavním vchodem. „Vstup ze třetího hradního nádvoří zůstává,“ uvedl. Sál bude možné využít ke kulturním akcím a výstavám i jako příležitostnou restauraci. V dalším patře je sál podle místostarostky Ivany Říhové vhodný hlavně k nejrůznějším konferencím, kongresům a podobě. Zde bude v budoucnu možný vstup na terasu nad garážemi. Hlavní víceúčelový sál bude pod střechou. Bude vytvořený z nejvyššího patra a podkroví, měl by nabídnout dobrou akustiku. Ke svým koncertům by ho mohla využívat i sousední základní umělecká škola. „Díky přímému propojení nebudou muset děti přecházet venkem,“ vysvětlila místostarostka. Celý objekt bude bezbariérový se zázemím pro návštěvníky i účinkující.

Sály střední velikosti městu scházejí. Městský dům kultury je přeplněný a pro každou akci se nehodí. „Kapitulní síň je především výstavní,“ poznamenala Ivana Říhová. Nemá zázemí a v zimě se špatně vytápí. Sálek Šmidingerovy knihovny na třetím hradním nádvoří také všechno neřeší.

Radnice počítá se širokým využitím od konferencí až po divadla malých forem. V plánu jsou i výstavy. Už při dudáckém festivalu by to mohly být expozice z oblasti folkloru a připomínka proměny hradu.

Náklady jsou 1,87 milionu euro. Dotace z takzvaných norských fondů jsou 1,59 milionu euro. Strakonice zaplatí asi 280 tisíc euro, v přepočtu přibližně sedm milionů korun. Akce kromě víceúčelových sálů zahrnuje i rekonstrukci střechy a fasády zámku. Termín dokončení je srpen 2010.

Víceúčelové sály vznikají na hradě v objektu pivovaru

Hradní budova, která se nachází proti kostelu sv. Prokopa a v níž nyní vznikají víceúčelové sály, v minulosti sloužila jako pivovar.

Obyvatel Strakonic Václav Krtička neměl o tom ani tušení. „Vím, že se ve Strakonicích pivo kdysi vařilo na více místech, ale že i tam, to jsem tedy nevěděl,“ řekl.

Pivovar měl být v provozu na uvedeném místě podle archivních záznamů snad až do roku 1909. Jak přiblížila místostarostka Ivana Říhová, z počátku jeho existence je však poměrně málo dat. „První skutečná zmínka je z roku 1578. Pivovar je jmenován v závěti tehdejšího velkopřevora maltézského řádu. První inventární seznam budov a zařízení je pak z roku 1591,“ doplnila.

Podle Ondřeje Ševců z Národního památkového ústavu Praha je ale tato část hradu daleko starší, než je v těchto dokladech. „Například jednu stěnu objektu tvoří pozůstatek středověké hradby,“ poznamenal.

V držení řádu maltézských rytířů zůstala severní část hradu až do roku 1925, kdy přešla do rukou předsedy tehdejší agrární strany Rudolfa Berana. Ten ji vlastnil do roku 1934. Pak ji prodal velkostatkářce Zdeňce Havránkové. Ta byla majitelkou do roku 1948. „Od té doby uvedenou část hradu už vlastnilo město,“ vysvětlila místostarostka.

V devadesátých letech pak začal téměř desetiletý restituční spor města s potomky Zdeňky Havránkové. Z něj vyšlo město vítězně. Hned poté začaly přípravy obnovy městské části hradu, která je téměř u konce.