„S manželkou jsem jezdil pravidelně na manifestace do Prahy. Byly to bouřlivé akce, na kterých byli i milicionáři a nevěděli jsme, jestli na nás vletí, nebo ne. Ve Strakonicích se oproti tomu odehrávalo vše hrozně pomalu,“ vzpomíná.

Ve škole prý změnu režimu většina lidí přivítala. „Všechny aktivity k Listopadu se tu začaly rozjíždět hlavně díky odborům. V nich komunisté moc nevládli,“ říká.

Sám byl za první stupeň základní školy jmenován členem strakonického občanského fóra. „Za druhý stupeň to byl pan učitel Chovítek. Scházeli jsme se různě po bytech, kde jsme se domlouvali, co bude. Postupně se rozjely různé mítinky,“ uvádí dnes už ředitel školy Dukelská.

Většina lidí kolem něj se prý na novou dobu těšila. „Byli jsme plni očekávání toho, co bude, co se změní. Mluvilo se o tom, že za deset let doženeme západní země, ale jak je vidět, ještě dlouho je dohánět budeme,“ pousmál se.

V paměti mu utkvěla vzpomínka na první zájezd pro zaměstnance školy do zahraničí. Bylo to začátkem prosince 1989, jelo se do Vídně. „Všichni jsme z toho byli u vytržení. Dostali jsme se přes hranice, ke kterým jsme se dříve nesměli ani přiblížit. Po předložení pasu jsme si mohli zadarmo prohlédnout i Schönbrunn,“ vzpomíná na první euforii ze zahraničí.

V dnešní době už je podle něj pro děti nepochopitelné, že by nemohly do zahraničí nebo že by nebylo k dostání některé zboží. O tom, co se v roce 1989 stalo, už pomalu ztrácejí přehled. „Děti moc nezajímá, co se tehdy dělo. Ale připomínáme jim to v dějepisu i v občanské výchově,“ poznamenal Vlček.
Mnohdy prý ale vyprávění ani nevěří.

Vekslák? Není to kastrol na obědy?

Od sametové revoluce uplyne letos 20 let. Co o tomto období vědí děti? Zeptali jsme se páťáků v Základní škole Dukelská ve Strakonicích.

Víte, co byla sametová revoluce?

Jirka: Před ní to u nás ovládali komunisté. A to se lidem nelíbilo.

Míša: Studenti šli do ulic a protestovali proti režimu.

Proč myslíte, že se této revoluci říkalo právě sametová?

Jirka: Sametová… Asi proto, že komunisté dělali peklo a po revoluci přišla pohoda.

A kdo byli ti komunisté?

Jirka: Zlí lidé, proti kterým lidé protestovali.

Míša: Chtěli nás ovládnout.

Jan: Je dobře, že jsou pryč.

Znáte Tuzex? Víte, co to bylo?

Jirka: Co by to mohlo být… Nějaké slevy? Například na nábytek?

Dan: To nevím.

Míša: Já to taky nikde neslyšela.

Neříkali doma rodiče, že kupovali něco z Tuzexu?

Jirka: Tak to bude určitě obchod. Prodával se tam i nábytek? My máme doma takovou divnou sedačku, ta by odsud mohla být.

A nenapadne vás, co mohly být bony nebo valuty?

Jirka: Bony byly peníze. Teď je to značka jedné vody. A valuty by mohly být také nějaké peníze.

Lucka: Já bych řekla, že to byly papírové peníze.

Dan: Asi československé.

Míša: Podle mě byly německé.

Říká vám něco slovo vekslák? Co si pod tím představíte?

Jirka: Není to nějaký kastrol na obědy?

Dovedete si představit, že kdybyste žili za minulého režimu, nemohli byste jen tak cestovat co ciziny?

Jirka: Někdo emigroval. Ale nechal v Čechách třeba děti, aby se mohl vrátit. Já bych nejprve procestoval Českou republiku.

Míša: Mně by chybělo moře.

Lucka, Dan: Mně taky.

Dříve nebylo k dostání tolik ovoce, jako je dnes v marketech. Stály se fronty na banány nebo oříšky? Co vy na to?

Dan: Já bych na ně frontu stál.

Jirka: Kdyby nebyly banány, to bych přežil. Lidé měli to, co si vypěstovali.

Míša: Mně by banány chyběly.