Deset zdravotních sester chybí na Strakonicku. Alespoň takové číslo bylo ke včerejšímu dni v nabídce volných míst strakonického úřadu práce. Potvrdil to i jeho ředitel Josef Samec. „Je to dlouholetý problém nejen na Strakonicku,“ dodal.

Na tom se podepsal odliv zdravotnického personálu do zahraničí i do jiných lépe placených oborů. Tento trend by mělo pomoci zbrzdit vládou slibované zvýšení platů, které by jedné sestře mohlo ke mzdě přidat asi 2500 korun.

Ze stejného důvodu strakonická nemocnice zvyšovala základní mzdy sester o dva respektive o jeden tisíc korun dle náročnosti odborností již k 1. říjnu 2008. Kolik bude dělat skutečné navýšení ale zatím jasné není. Podle ředitele Tomáše Fialy má nemocnice zatím neoficiální příslib Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, kde by měsíční zvýšení mezd pro jednu sestru činilo 650 korun. „Pokud by se podobně zachovaly i ostatní zdravotní pojišťovny, šlo by o navýšení kolem devíti set korun měsíčně v superhrubé mzdě,“ poznamenal.

Sestry v nemocnici budou rády za každou korunu navíc. Ale ani mnohé sestry v soukromých ordinacích nejsou spokojené. „To jde mimo nás. My dostaneme plat podle toho, kolik uzná lékař za vhodné,“ zmínila se sestra z jedné strakonické ordinace, která si nepřála zveřejnit své jméno.

Z celostátních statistik vyplývá, že na Strakonicku pracuje něco přes tisíc zdravotních sester, z nich je jich přibližně pětina ve strakonické nemocnici.

Stále jsou ženy, které by ze zdravotnictví nešly

Třicet let ve zdravotnictví a z toho pětadvacet ve strakonické nemocnici má za sebou devětačtyřicetiletá porodní asistentka Irena Mrázová.

„Už na škole se mi tenhle obor líbil a vždycky jsem ho chtěla dělat. Nejprve jsem nastoupila do Domažlic. Pak jsem byla dva roky v domově důchodců ve Štěkni, než se uvolnilo místo ve strakonické porodnici,“ zavzpomínala Irena Mrázová.

Za celá léta byla svědkem mnoha změn. Na počátku to bylo umístění dětí na pokojích společně s maminkami, pak například tatínkové u porodů. „Na to jsme do té doby nebyly zvyklé. Ale teď je to super, maminky jsou klidnější, když mají vedle sebe někoho blízkého,“ podotkla. Na to, že by měla dělat něco jiného, snad nikdy nepomyslela.

Připustila ale, že přivádět děti na svět je přece jen veselejší, než jiné obory, kde je možné se s lidským neštěstím potkat mnohem častěji.

První kroky

Naproti tomu první rok jako zdravotní sestra má za sebou třiadvacetiletá Pavla Vildová, která patří k personálu chirurgického oddělení strakonické nemocnice.

„Nikdy jsem nechtěla sedět někde v kanceláři, proto mi tenhle obor vyhovoval. Nástup do zaměstnání pro mě žádný radikální skok nebyl, vždyť po dobu střední i vysoké školy jsme na praxe chodili, tak jsem věděla, do čeho jdu,“ popsala. Zatím by prý svou práci určitě neměnila.

Sester je málo

Ve strakonické nemocnici pracuje v současné době 207 zdravotních sester včetně dvou záchranářů, navíc ještě 21 porodních asistentek. Na specializovaných pracovištích jich je přitom z celkového počtu 81.

Podle ředitele nemocnice Tomáše Fialy stále několik míst zůstává prázdných. „Nyní v létě je to mezi třemi až osmi sestrami,“ dodal.

Přesto, že si řada žen hledá práci ať už z ekonomických či jiných důvodů jinde, stále je řada těch, které zdravotnictví zůstávají věrné.

Zdravotní sestra je podle dětí postarší paní s bílým čepečkem

Co si o zdravotních sestrách myslí naši nejmenší? Jaký plat podle nich sestřičky berou? Na to už jsme se zeptali Josefa (12) a Jarmily (11) Hoškových ze Strakonic a jejich tří sestřenic Natálie (8), Terezy (6) a Kristýny (4). V prázdninových dnech jsme je všechny zastihli na jednom ze strakonických dětských hřišť.

close zoom_in

Děti Hoškovy ze Strakonic. Zleva: Josef, Jarmila, Kristýnka, Natálka a Terezka. Foto: Magdaléna Kadaňová

Kdo je podle vás zdravotní sestra a co dělá?

Josef: Je to dáma pracující v nemocnici. Stará se tam o pacienty.

Jarmila: Přesně tak. Tato postarší paní pomáhá lidem, kteří jsou nemocní – ošetřuje je a píchá jim také injekce.

Natálie: No, léčí prostě lidi.

A jak vypadá? Jak byste ji popsali?

Tereza: Je celá v bílém, skoro jako bílá paní.

Josef: Ne, šaty má modré. Její čepeček je akorát bílý.

Natálie: A mohla by to být i blondýnka.

Jsou sestřičky hodné?

Jarmila: Některé jsou hodné, některé zlé. Spíš by ale měly být hodné, aby se jich nikdo nebál.

Natálie: Také by měly být milé a měly by se na pacienty hodně usmívat.

Tereza: I já si myslím, že by měly být hodné. Některé však nejsou.

Setkali jste se už osobně s nějakou zdravotní sestrou? Třeba když jste byli v nemocnici?

Josef: V nemocnici už jsem byl mnohokrát. Měl jsem zlomené obě ruce a když jsem byl malý, tak i kýlu. Sestřičky se tam o nás staraly celkem dobře, jeden doktor byl ale zlý.

Natálie: Když byla v nemocnici se slepým střevem má sestra Terezka, sestřičky na ni byly zlé. Bylo mně z toho až na zvracení. Když se chtěla jít vyčůrat na záchod, nadávaly jí, že prý musí pouze na nočník. To se mi teda vůbec nelíbilo a měly by za takové chování dostat alespoň nějakou pokutu.

Jarmila: Já byla v nemocnici asi před rokem, taky se slepákem. Zdravotní sestry se mi ale zdály být v pohodě a byly hodné.

Myslíte si, že existuje také zdravotní bratr?

Všichni: To je jasné. Většinu povolání vykonávají přece ženy i páni.

Kdo se o pacienty lépe stará. Zdravotní sestra nebo zdravotní bratr?

Josef: Zdravotní sestra, je to ženská a lépe zvládne veškerou práci, která se se staráním o člověka pojí. Mají možná i větší cit a pochopení pro ty pacienty.

Natálie: Jasně že zdravotní sestra, chlapi jsou přece nezodpovědní.

Máte přehled o výši platu zdravotních sester?

Josef: Řekl bych, že berou tak kolem patnácti tisíc za měsíc.

Jarmila: Také si to myslím.

Natálie: Podle mě si vydělají tak dvě stovky za dva dny.

Kdo vůbec vymyslel povolání zdravotní sestry?

Natálie: Asi doktor nebo pacienti.

Josef: Nebo ředitel nemocnice.

Tereza: Mě tedy nenapadá vůbec nikdo.

Je zdravotní sestřička stejně tak důležitá jako pan doktor?

Josef: Tak to ne. Důležitá samozřejmě je, ale doktor je tam asi potřebnější.

Natálie: Taky bych řekla. Pan doktor dělá tu větší a těžší práci.

Chtěli byste v budoucnu dělat toto povolání?

Všichni: Ne, v žádném případě.

Jarmila: Dělalo by se mi z toho špatně, nesnáším totiž krev.

Kristýna: Já taky nemám ráda krev.

Natálie: Já jsem na tom stejně. Po krvi bych asi zvracela. Raději bych teda byla kuchařkou.

Jana Štroblová, Magdaléna Kadaňová