Poslal ho tam v úterý okresní soud. Jeho rozhodnutí není v právní moci.

Vladimír L. loni 4. prosince ve 21.40 hodiny přistoupil v Baarově ulici v krajském městě k peugeotu, do něhož právě usedl řidič.
Podává se, že krátce předtím převzal v nedalekém baru vyšší hotovost.

L. nezjištěným předmětem zabaleným do ponožky rozbil okno a muže uvnitř napadl s požadavkem vydání peněz. Sápal se mu po ledvince.
Napadenému se ale podařilo se zraněními hlavy z místa odjet. Lékařskou péči odmítl. Obviněný při prvním výslechu v přípravném řízení odepřel výpověď.
Za dva měsíce ale tvrdil, že v době činu vůbec v Budějovicích nebyl. Měl být v Bavorově, což mu potvrzovali dva bratři, které navštívil. Prý vyráběli mikolášské masky.

To však vyvracejí záznamy o provozu jeho mobilu. V 18.28 hodiny zaznamenala volání z něho na telefon jeho přítelkyně telekomunikační buňka v Dlouhé a ve 20.55 jeho přístroj přijal v Nádražní rovněž v krajském městě SMS.
Obžalovaný vysvětloval, že mobil tehdy nechal doma a nejspíš jej použila přítelkyně.

O jeho vině pak svědčí otisk prstu na levém zrcátku auta přepadeného muže.
To pan L. vysvětloval tím, že poškozený často vůz parkuje na sídlišti Máj a on že na něm mohl nechat otisk při náhodném roztlačování.
Na zmíněné ponožce s nástrojem k rozbití okna, zajištěné na místě činu, se našla pachová stopa obviněného.

Státní zástupce v úterý na závěr mj. zpochybnil věrohodnost svědků obhajoby s poukazem na rozpory v uváděných podrobnostech.
Navrhl potrestat Vladimíra L. za loupež jako zvlášť nebezpečného recidivistu. Z výkonu trestu za stejný skutek se totiž vrátil v březnu 2005.
Obhájkyně JUDr. Jaroslava Krybusová zase neshledala ve výpovědích bratrů z Bavorova tak zásadní rozpory, aby byly nepřijatelné.
Podle ní nebylo prokázáno, že by její klient byl informován o předchozím převzetí peněz v blízkém baru.
Otisk prstu vně auta pan L. prý vysvětlil a pachová stopa nemůže být důkazem o vině.

„Zlatým“ důkazem o nevině obžalovaného pak je podle dr. Krybusové okolnost, že poškozený při hlavním líčení účast Vladimíra L. na přepadení jednoznačně vyloučil.
Popsal pachatele štíhlejšího, s jiným hlasem, přičemž zdůraznil, že by podle hlasu lupiče bezpečně poznal. Navíc prý měl rukavice, což by zase vylučovalo zanechání otisku jejího klienta na zrcátku. V pochybnostech o vině by tak měl být Vladimír L. obžaloby zproštěn.
„Z právní opatrnosti“ pak dr. Krybusová polemizovala s kvalifikací zvlášť nebezpečné recidivy jejího klienta.
Za zmíněnou loupež byl odsouzen v roce 1995 za skutek ve spolupachatelství z roku 1992. Výkon trestu byl pak neustále posouván vzhledem k jeho dalším odnětím svobody za jiné pozdější skutky majetkové povahy. „To těžko může podstatně zvyšovat společenskou nebezpečnost jeho údajného činu z loňského prosince,“ mínila dr. Krybusová.

Okresní soud ji v tomto vyslyšel a uznal pana L. vinným „jen“ prostou loupeží.
Argument o zanechání otisku při odtlačování vozu poškozeného na sídlišti soud odmítl. „Ještě jsme nikoho neviděli tlačit auto za přední zrcátko,“ řekla v odůvodnění předsedkyně.

Pachovou stopu obviněného na oné ponožce policie jistě také zlovolně nevytvořila.
Důkazem proti němu je i provoz jeho mobilu ve městě v kritické době. Jeho alibi je vratké, výpovědi bratrů nejsou dle soudu věrohodné.
Obdobně posoudil senát i výpověď poškozeného v hlavním líčení.

Vinu Vladimíra L. má soud za prokázanou. Neposoudil ho však jako zvlášť nebezpečného recidivistu v souvislosti s oním skutkem z roku 1992, byť si jej odpykal až nedávno.

V mezidobí se dopouštěl další trestné činnosti. „Deset let jste prakticky neustále ve vězení,“ obrátila se předsedkyně senátu závěrem na Vladimíra L. Poslední trest vykonal 22. září 2008…
„Vzhledem k vašemu způsobu života jsme jako přiměřený shledali trest odnětí svobody na pět let,“ uzavřela předsedkyně senátu.
Strany se k rozsudku nevyjádřily.