Křesadlo pro jednotlivce:
Tereza Korecká – canisterapie v Domově pro seniory Máj v Českých Budějovicích
Libor Sechovec – dobrovolník na lince důvěry v Písku
Kateřina Soukupová – společnice dětí v Programu Pět P v o.s. Arkáda Písek
Eva Tkadlečková – práce v Mateřském centru Beruška Strakonice
Marie Turková – dobrovolnice v hospicu v Prachaticích
Ocenění Dobrá parta:
Tým dobrovolníků linky důvěry Arkáda Písek
Dobrovolníci z letního tábora pro děti s handicapem „Indiánské léto“ při o.s. OKNO Jindřichův Hradec
Dobrovolníci z Kardio klubu České Budějovice
Ocenění čtenářů Deníku:
Pavla Čotková – péče o muže upoutaného na lůžko
Lektorky kurzů tréninku paměti pro seniory při Zdravotně sociální fakultě


Ve čtvrtek 16 dubnave Šmidingerově knihovně ve Strakonicích přebralo byla za práci s maminkami ve strakonickém mateřském centru Beruška oceněna Eva Tkadlečková z Volyně. Na cenu Křesadlo ji navrhly právě maminky z centra. „Nečekala jsem, že ji získám. Beru to jako hezké poděkování za to, co dělám. Rozhodně to pro mě není nějaký zlom, ve své práci bych i bez ocenění pokračovala stejně jako s ním,“ řekla Eva Tkadlečková.
A co si myslí o práci ostatních dobrovolníků? „Každý člověk, který byl na Křesadlo nominovaný, si to za svoji práci zaslouží. Lidé věděli, proč ho přihlásili,“ dodala.

A co si myslí o práci ostatních dobrovolníků? „Každý člověk, který byl na Křesadlo nominovaný, si to za svoji práci zaslouží. Lidé věděli, proč ho přihlásili,“ dodala.

Jednou z nejmladších oceněných je devatenáctiletá Kateřina Soukupová z Písku. Zapojila se do Programu Pět P píseckého sdružení Arkáda. Jeho cílem je podpořit sebedůvěru a schopnost komunikace u dětí, které těžko navazují kontakt s vrstevníky, staly se obětí šikany nebo mají jiným způsobem ztíženou životní dráhu. „Měla jsem dva roky na starosti osmiletého chlapečka. Dělala jsem mu vlastně kamarádku a stýkáme se stále,“ zmínila se Kateřina Soukupová. Ocenění je pro ni motivací pro další dobrovolnickou činnost.

To, že dobrovolnice Pavla Čotková, která získala na Křesadle ocenění čtenářů Deníku existuje, je největším vítězstvím pro Václava Miklase (36) ze Strakonic. Dvacet let už je upoután na lůžko a jen díky péči a dobrovolnickému nadšení své ošetřovatelky se dokázal opět vrátit do společnosti. „Jsem rád, že získala ocenění. Je to skvělá, veselá ženská, která se o mě stará už pět let. Bere mě na procházky a na fotbal. I když si někdy umí dupnout, je úžasná, jinou bych určitě nechtěl,“ prohlásil o své pečovatelce Václav Miklas.

Ocenění Křesadlo, které je symbolickým poděkováním obyčejným lidem za neobyčejnou práci se na jihu Čech uděluje už od roku 2002. „V letošním ročníku byly nominace rekordní. O cenu se ucházelo šestnáct jednotlivců a devět týmů,“ zmínil se za pořadatele Občanské sdružení BEZ Katovice a INKANO Písek Michal Novotný.

Generálním partnerem akce je Komunitní nadace Blanicko – Otavská, mediální podporu zajistil Deník jižní Čechy.


Záštitu nad Křesadlem převzali jihočeský hejtman Jiří Zimola a starosta Strakonic Pavel Vondrys.

Je mnoho lidí, kteří pomáhají. A neví se o nich

Celoroční předplatné Strakonického deníku dostala včera při oceňování dobrovolníků Křesadlo zdravotní sestra domácí péče Pavla Čotková z Lažan. „Je mnoho lidí, kteří pomáhají. Zasloužili by si, aby se o nich vědělo,“ říká.

Cena Deníku představuje sympatie obyčejných lidí, ne odborníků či úředníků. O to je možná milejší. Jaké byly vaše první pocity, když jste se o jejím udělení ve středu dozvěděla?

Cítila jsem se tak nějak zvláštně, protože jsem nikdy nic nevyhrála. I když tady se asi o výhře, jako takové, nedá mluvit, ale i tak mám velkou radost.

V roce 2006 jste se nad rámec svých povinností začala starat o pana Václava, který je od svých 16 let upoután na lůžku. I díky tomu se mohl – byť na kolečkovém křesle – vrátit do společnosti. Zaznamenala jste po zveřejnění vašeho příběhu zájem veřejnosti?

Celkem ano. I když spíše v práci nebo od lidí, kteří mě znají. Někteří nevěděli podrobnosti, neznali Vaškův příběh.

Cítíte se být populární? Měla byste na to tak trochu právo . . .

To určitě ne. Ale když vyšel v Deníku článek o tom, co s Vaškem podnikáme, tak nás třeba někdo pozdravil, my si s Vaškem řekli: Znáš ho? Ne. Já také ne. Tak nás asi viděli v novinách. Jsou to zvláštní pocity. Naštěstí jen dobré.

Když jsme spolu hovořili poprvé, řekla jste, že cena Křesadla není určena jen pro jednoho člověka. V Křesadle jste sice neuspěla, ale zato jste si získala lidi. Máte na to stále stejný názor?

V každém případě. O spoustě lidí, jako jsem já, se ani neví. A přitom pracují víc, než musí, pomáhají, starají se. Přitom by si zasloužili, aby se o nic psalo, hovořilo. Neznám nikoho, kdo by chtěl pomáhat proto, že může získat nějakou cenu.

Mohou podobné aktivity jako Křesadlo, pomoci i jinak, než jen že se o dobrovolnících píše? Mohou být například klíčem k rozdělování peněz a podpor?

Já osobně jsem ještě donedávna o ocenění Křesadlo ani nevěděla. Čím více se o takové věci ví, tím se lidé více zajímají. Někdy mám totiž pocit, že o tomhle světě raději ani vědět nechtějí. Ale zda to může přinést peníze, to říci nedokážu.

Ovlivní vás nominace do Křesadla a cena Deníku do budoucna?

I bez ocenění by to zůstalo stejné.

Generálním partnerem akce je Komunitní nadace Blanicko – Otavská, mediální podporu zajistil Deník jižní Čechy.
Záštitu nad Křesadlem převzali jihočeský hejtman Jiří Zimola a starosta Strakonic Pavel Vondrys. Akci dále podpořilo město Strakonice, Jihočeský kraj, Vinotéka Le Bouchon, Měšťanský pivovar Strakonice, Lodní servis Strakonice, společnost Gabriella Salvete, Šmidingerova knihovna Strakonice, Divadelní restaurace – firma Staněk, společnost ČZ Gastro s.r.o. a Jaroslav Semerák – grafické práce