Jak se národní kulturní památka připravuje na svoji druhou sezonu?
Do mlýna se pomalu začíná navážet vybavení, které muselo přes zimu do muzea. Je to například oblečení nebo peřiny. Přivezl jsem už i první zvířata – beránky. Během následujících dní už do mlýna nastěhuji i kozu a králíky. Příští týden chystáme se zaměstnanci muzea kompletní jarní úklid. Od půdy až po sklepy.

Je na otevření připraven pro návštěvníky mlýna nějaký zvláštní program?
První letošní akce bude zaměřena na Velikonoce. Ve mlýně budeme například plést pomlázky, zdobit vajíčka, hrát kuličky nebo otloukat píšťalky. Další velikonoční zvyky předvedou děti z folklórního souboru Prácheňáček.

A co pečení chleba? Mohou se návštěvníci opět těšit?
Samozřejmě. Péct ho bude tradičně pekař Gusta Sobotovič z Lenory. A kromě chleba budeme péct i mazance, které ke svátkům jara neodmyslitelně patří.


To byl pohled do nadcházející sezony. Co se vám vybaví, když se ohlédnete za tou uplynulou? Utkvěla vám v hlavě například vzpomínka na některého z osmnácti tisíc návštěvníků mlýna?
Bylo jich opravdu mnoho. Ale jednou jsme tu měli pana Františka Krejzu ze Zdíkova. Je to asi osmdesátiletý pán, vyučený mlynář. Vyprávěl nám, jak to v mlýnech chodívalo a jak se mlelo a pak se šel podívat i na hoslovické mlecí zařízení. Když uviděl jednoduché české složení, vytryskly mu z očí slzy. Když se učil na mlynáře, o něčem takovém prý slyšel jen vyprávět. Bylo to opravdu dojemné.

Jsou podobné reakce lidí časté nebo většina z návštěvníků ani neví, jaký unikát hoslovický mlýn je?
Návštěvníci by se dali rozdělit do dvou skupin. Jedni, kteří se přijdou podívat na historickou památku a zajímají se o chod mlýna a jeho historii celkově. Druzí jsou ti, kteří mlynařinu znají a rozumějí jí. Ti pak většinou obdivují hlavně samotné mlecí zařízení a to, jak je perfektně zachovalé.


Loni navštívilo hoslovický mlýn také hodně zahraničních turistů. Předpokládáte jejich zájem i letos?
Určitě. Na mlýn se jezdí dívat Němci, Švýcaři, Francouzi i Holanďani. Nejvzdálenější návštěvník byl, myslím, z Nového Zélandu. Říkal jsem si jednou, že jsme tu snad neměli jen černocha. Ale ani to už neplatí. S partou studentů tu byla i jedna Kubánka.

Jaké jsou reakce zahraničních turistů na takovou památku?
Mlýn se jim moc líbí. Mnohdy jsou z něj nadšeni více, než Češi. Udivuje je to, jak se něco podobného mohlo dochovat.