Mít virtuální peněženku v mobilu a platit s ní stejně jako kreditní kartou zní jako nesmysl. Pro Vladimíra Svozila z Písku je to však naprosto reálná možnost. Tento způsob si dokonce už nechal patentovat.

„Telefon je optický snímač i vysílač zároveň. Když se jeden mobil přiloží na druhý, tak spolu mohou komunikovat opticky. Představte si, že budete chtít u mě v obchodě zaplatit nějaké peníze za zboží a v mobilu budete mít nahranou bankovní aplikaci a já tento software v mobilu budu mít také. Vy si pustíte program peněženka a chcete peníze poslat a já si pustím stejný program, akorát s tím, že peníze budu přijímat. Banka si pak informace stáhne. Nepotřebuju vaše heslo, žádný PIN ani nic jiného,“ říká Svozil.

Cesta za slávou

O jeho vynález projevila zájem již jedna mezinárodní společnost, která si vyžádala překlad a další informace. Svozil dobře ví, že jeho nápad vůbec nemusí být využit. Spíš se může stát to, že jej firma koupí a uloží k ledu, případně použije část a dál půjde vlastní cestou. Na optickém přenosu dat začíná spolupracovat také se zlínskou univerzitou. Další jednání s jednou bankou momentálně přibrzdila krize.

Dvaačtyřicetiletý výtvarník má vynalézání jako koníčka. „Už můj lektor na šachy mi říkal, že bych měl mít na hlavu zbrojní pas,“ směje se Svozil, který si prý někdy připadá jako Jára Cimrman. „Teď tu byl,“ vybaví se mu často věta z filmu Jára Cimrman ležící, spící.

Svozil si o svém talentu myslí, že ho má stejně nebo možná jen o trochu víc než ostatní lidé. „Dívám se na věci z jiného úhlu pohledu než jsou lidé zvyklí. Pak se mi daří objevit něco, co tu ještě nebylo,“ myslí si o svém talentu Svozil.

Už na základní škole objevil v matematice postupy, které tu ještě nebyly. Protože ale nebyly v osnovách, učitelé vyžadovali, aby se držel těch osvědčených. „Byl jsem dobrý na matematiku, ale jsem dyslektik. Proto jsem nešel na gymnázium, ale nejdřív jsem se vyučil vrtařem a pak si udělal stavební průmyslovku,“ říká výtvarník, otec čtyř dětí, který dnes prodává výtvarné potřeby a pořádá různé akce pro šikovné ruce.Hrdý je také na svůj další vynález, který ale převálcovala doba. „Pořád jsem dumal nad tím, jak odstranit vibrace u velkých reproduktorů, které používají skupiny na turné. Napadlo mě udělat dvojité obaly a vnitřek vylít tekutinou. Bylo sice po dunění, ale moc se to v praxi neujalo,“ vysvětluje.
Myslí si, že v životě má ale štěstí, protože má báječnou ženu, která jeho bláznivé nápady docela dobře snáší.