Společnost Vodovody a kanalizace Jižní Čechy provozuje obec〜ní vodovod ve Slaníku. Proč jsou domácnosti bez pitné vody komentuje ředitel prodeje Ladislav Kos.

Co říkáte na rozbroje kvůli vodě?

Iniciativu občanů kvůli pitné vodě vítáme. V podstatě jsme ji vyvolali cíleným informováním o kvalitě vody ze zdejšího zdroje. Je škoda, že dospěla do stavu, kdy jsou lidé už přes rok bez pitné vody.

Po roce skončilo i zavážení cisteren s pitnou vodou . . .

I když to bylo jen dočasné, k loňskému 12. prosinci odmítla paní starostka Marie Tůmová využívat cisternu s pitnou vodou, která stála kvůli mrazům v hasičské zbrojnici. Odůvodnila to přístupem k hasičské technice. Náhradní prostory už obec neposkytla.

Jako provozovatel vodovodu jste určitě hledali společná řešení?

S vedením obce jsme měli mnoho jednání. Bohužel, všechna řešení narážela na přesvědčení paní starostky, že studniční voda je kvalitní. I nejjednodušší a nejlevnější řešení odmítala.

Jaká to byla řešení? Reálná?

Jedním z návrhů Slanických měl být zvýšený odběr vody, což mělo snížit množství dusičnanů. Ale od 90. let naše laboratoř zaznamenává zvýšený obsah dusičnanů ve studni a i přes trvalé využívání se zvýšená koncentrace nitrátů dodnes nezměnila. Je zřejmé, že výsledek zvýšeného odběru by tedy byl nejistý.

Šla voda nějak upravovat?

Ano. Navrhovali jsme instalaci automatické filtrační stanice s náplní iontového měniče. Ten z vody odstraní dusičnany aniž by došlo ke zvýšení obsahu dusitanů. Jakékoli hledání možností na vybudování technologie na úpravu místní vody ale vedlo k jednomu závěru – řešení by byla pro obec příliš drahá.

Stále se mluví o vodě z římovské přehrady. Někteří Slaničtí se ale bojí, že by zničila stoleté potrubí . . .

Je sice pravda, že voda z přehrady je měkčí než místní zdroj. Do jaké míry se rozpouští vodní kámen, který u tvrdých vod obaluje vnitřní stěny potrubí, rozhoduje především obsah agresivního oxidu uhličitého. Ten je z římovské vody na úpravně odstraňován a k rozpouštění starých inkrustů v potrubí nedochází. Svědčí o tom zkušenosti z jiných obcí v kraji.

Mluvilo se i o hlubinných vrtech?

Jistě. Pořízení by stálo sta tisíce korun a nebyla by jistota, jaké bude množství a kvalita nalezené vody. Technologie na jímání, případná úpra〜va a doprava vody do sběrné studny by vyšla na milion.

K jakému řešení se tedy přikláníte?

Jednoznačně k napojení na římovskou vodárenskou soustavu. Veškeré náklady by hradil Jihočeský vodárenský svaz. Cena vody by se z 38 korun zvedla jen o tři koruny.

Ve Slaníku se rozpadlo zastupitelstvo. Kdy se lidé dočkají pitné vody?

Kvůli legislativě a technickému řízení ne dříve, než za devět měsíců. Pokud se rozhodnou pro vodu z Římova.