Být suchozemcem a přitom úspěšným potápěčem. To se v životě podařilo potápěčskému instruktorovi Danielu Hofmanovi (61) z Vod〜ňan. Byl dokonce i u objevu sladkovodních medúzek, které našli jeho kolegové v zatopeném lomu u Řečice.

Od kdy se potápíte?

Potápím se od svých deseti let, tedy přesně jedenapadesát let. Jednačtyřicet let s dýchacím přístrojem.

Kde jste s potápěním začínal? A co vás k tomu přivedlo?

K potápění a světu pod vodou mě, stejně jako spoustu mých vrstevníků, přivedly filmy Jacque Yvese Cousteaua a Hanse Haase. Začínal jsem jako kluk na tůních za Újezdem, kde tehdy bývalačistá voda.

Ze záliby jste přešel na sport?

Je to tak. Ta disciplína se nazývá spear fishing – lov na nádech. Byli jsme tři a začali jsme v sedmdesátých letech. U nás v republice jsme dávali zabrat všem soupeřům. Spear fishing dělám už téměř pětadvacet let. Z toho dvanáct let jsem byl trenérem národního mužstva.

Co to je za sport?

Tam jde o to, s ploutvemi a gumovou nebo pneumatickou harpunou a pouhým nadechnutím přiblížit se k rybě, ulovit ji a vytáhnout do člunu. Mimo jiné se hodnotí i váha ryby a právě ty největší jsou v největších hloubkách. Špičkoví závodníci to stíhají za čtyři minuty. Jako suchozemci jsme ale oproti potápěčům z přímořských států začínali z nuly.

Jaké úspěchy v potápění máte za sebou?

Za největší úspěch považuji deváté místo národního družstva na ME v roce 1995 na Salině v Itálii. Pro vnitrozemský stát to byl obrovský úspěch. Byl to nejlepší výsledek mé trenérské kariéry.

Do jaké největší hloubky jste sestoupil?

V devětaosmdesátém roce jsem byl na Elbě v hloubce osmdesát dva metrů. Byl to hazard zapřičiněný euforií, že jsme u pěkného moře. Nenásledovat!

Kolik je na Strakonicku lokalit k potápění?

Strakonicko a hlavně Blatensko má řadu lokalit vhodných pro potápění. Nejčistší je v současné době lom Řečice u Blatné. Další lomy jsou u obcí Mačkov a Paštiky.

S jakou výstrojí se potápíte?

Výstroj používám od různých firem, dle charakteru akce.

O prázdninách jste objevil v řečickém zatopeném lomu sladkovodní medúzky. Není to spíše na pováženou, když jsou medúzy ve spoustě moří přemnožené?

Medúzky objevili Veronika Dušková s Martinem Fialou, protože jsou mladší s lepším zrakem. Jedná se sice o žahavce, ale naše sladkovodní medúzy jsou neškodní tvorové. Nejsou schopni člověku uškodit. V moři se však vyskytují i smrtelně jedovaté druhy.

Teď jsou medúzky v rukou vědců. Co na nich zkoumají?

Pan Petrusek odesílal preparáty do genetické laboratoře v Anglii, kde budou zkoumat, odkud naše medúzy pocházejí.

Kolik let jste potápěčským instruktorem, jaký je o tento sport zájem? Potažmo na Strakonicku?

Od roku 1971 jsem instruktorem potápění. Zájem o tento sport narostl po otevření hranic. Velký zájem z 90. let sice pominul, ale stále se hlásí noví zájemci. Na Strakonicku je řada aktivních potápěčů i potápěčských skupin. Například ve Strakonicích, Blatné, Vodňanech a ve Volyni.

Jste ve vedení instituce s mezinárodním působením United Diving Instructions (UDI), která byla v roce 1983 založena v americké Kalifornii. Co to pro Vodňaňáka znamená?

To, že jsem ve vedení české sekce UDI je pro mne poctou. Ale přináší to stále více práce. Neustále se objevují nové poznatky v technice, medicíně, ale i fyzice. Je nutné je průběžně šířit mezi ostatní instruktory, těch máme okolo stovky.

Už máte důchodový věk, ještě děláte výcviky potápění?

Stále se celoročně potápím. V zimě i pod ledem. Ale v rámci výcviku se spíš věnuji školení nových instruktorů.

Co musí instruktor všechno znát a ovládat?

Instruktor by měl být dokonale připraven teoreticky a v rámci praxe umět dokonale předvést požadované úkoly frekventantům. Jen tak zíká jejich důvěru a přirozenou autoritu.

Kolik ovládáte jazyků?

Někdy bídně svůj! Dnes už částečně rusky a německy.