Ve Strakonicích jsou problémy se žebráky a bezdomovci. Jak tuto problematiku vidí čtvrťáci ze Základní školy v Katovicích?

Víte, kdo je to žebrák?

Kristian: Ten, který nemá peníze a žebrá svačinu nebo pití.
Marek: Ten, kdo prosí o peníze, protože nic nemá.
Eva : Třeba zdravotně postižený, který si peníze nemůže vydělat.

Setkali jste se někdy se žebrákem?

Kateřina K.: V Tunisu, tam byla paní, která něco vykřikovala a nastavovala přitom ruku pro peníze.
Kateřina H.: V Chorvatsku. Pán měl před sebou mističku a lidé mu do ní házeli peníze.
Kristian: O strakonické pouti vždycky vídám žebráka s kelímkem a se psem.
Jan: Zatím jsem žádného neviděl, ale myslím si, že jsou i v Česku.

Proč myslíte, že žebrají?

Simona: Nevím.
Eva: Protože chtějí peníze na alkohol a cigarety. Viděla jsem to v televizi, že si nažebrali a šli si za to koupit pití a cigarety.
Kateřina K.: Žebrají, jen aby si přilepšili, protože zajištění mají.
Kateřina H.: Protože nemají domov a peníze prohrají v kartách a na hracích automatech.

Jak je možné těmto lidem nějak pomoci?

Jan: Já bych mu dal tisíc korun na jídlo. Jinak nevím.
Kateřina K.: Přihodila bych mu do misky peníze.
Marek: Dal bych jim peřinu a polštář, aby byli v teple.
Eva: Stát by jim měl dát domov a měli by dostávat měsíčně nějaké peníze. A bezdomovci bych poradila, aby si sehnal brigádu.
Kristian: Nechal bych udělat budovu, kde by bydleli bezdomovci a žebráci. Ale museli by si vydělávat, aby peníze na stavbu domu spláceli.
Kateřina H.: Myslím si to samé jako Kristian. Měli by mít dům, ale museli by si vydělávat na jídlo a část peněz uložit, aby měli na podnájem.
Simona: Pomohla bych jim postavit dům.

Mohou se takoví lidé vrátit zpět do „normálního“ života?

Všichni: Už ne.

Potřebuje člověk v nouzi pomoc?

Všichni: Ano!