V noci z úterý 7. na středu 8. října zemřel po dlouhé nemoci farář Martin František Vích z Dobrše na Strakonicku. Skaut, zahradník, řeholník a zároveň politický vězeň, který se natrvalo zapsal do myslí a životů mnoha lidí z Pošumaví.

„Byl to zlatý člověk, který se dožil požehnaného věku 87 let,“ říká Josef Moltaš, dudák a lékař strakonické nemocnice, který Martina Vícha dlouhodobě znal.

„Zaslouží si, aby o něm lidé věděli a jeho život a osudy neupadly v zapomnění.“

Martin František Vích se narodil v roce 1921 v Dolním Újezdě. Jeho tatínek byl švec, on sám se stal zahradníkem. Přál si ale být knězem a to se mu později skutečně vyplnilo.

„V novinách, do kterých jsem balil květiny, jsem jednou objevil inzerát, že v Písku se otvírá internát pro pozdní kněžská povolání,“ vzpomínal Martin Vích, jak se dostal do jižních Čech.

Po válce působil v Kongregaci bratří Nejsvětější svátosti – u Petrinů v Českých Budějovicích, kteří mají kostel v Žižkově ulici.

„Biskup Josef Hlouch nás světil 18. prosince 1949, protože se dozvěděl, že příští rok bude internován. Bylo nás dvanáct. O čtyři roky později, 18. prosince 1954, nás bylo odsouzeno zase dvanáct.“

Martin Vích byl vězněn na Pankráci i na Mírově. Musel fárat v dolech, kde utrpěl úraz s následky, které si nesl až do konce života. Na amnestii se dostal ven v roce 1960. O sedm let později se stal farářem na Dobrši v Pošumaví, kde působil až do letoška.

Poslední dva roky kvůli špatnému zdravotnímu stavu nemohl žít sám na dobršské faře, ale našel zázemí v terapeutické komunitě v Němčicích. Na Dobrš však dojížděl.

Za jeho osobní statečnost a celoživotní postoje jej prezident Václav Klaus ocenil před třemi lety Řádem T. G. Masaryka.

„Nikdy jsem nemyslel, že se dožiju tolika let,“ svěřoval se Martin Vích před dvěma lety při oslavách 85. narozenin. „A co bych si přál? Aby mě Pánbůh přijal na milost a Boží soud dopadl dobře. Ale o to se musím ještě postarat,“ říkal s pokorou kněz z Pošumaví.

Martin František Vích bude pohřben 15. října v Mladém v Českých Budějovicích.