Po sedmdesáti letech od výstavby se plovárna Volyně stala kulturní památkou. Prvorepublikový areál zůstal od roku 1941 prakticky nezměněný.

Jiří Stefan si jako kluk výstavbu koupaliště pamatuje. „Plaval jsem tu i první plavecké závody v roce 1941, to mi bylo osm let,“ vzpomíná. Jak přiznal, na plovárně se toho od té doby mnoho nezměnilo. „Stále jsou tu tatáž dřevěná lehátka a sprchy. Jen už nejsou funkční brouzdaliště a občerstvení se rozrostlo. Také už jsou to léta,“ srovnává při pohledu na areál.

Myšlenka na výstavbu koupaliště se podle informací radnice zrodila ve Volyni v roce 1938. Vybudování se ujala Občanská záložna. A v letech 1939 až 1941 nechala vystavět bazén o rozměrech 18 na 50 metrů se šatnami a kabinkami. Na realizaci padlo téměř 300 tisíc korun. Plány zhotovil významný pražský architekt Václav Kolátor.

Od těch dob podle starostky Lenky Nestřebové nepotkala koupaliště žádná větší úprava. „Areál se změnil pouze po přírodní stránce. Skály v jeho zadní části zarostly stromy, a co jsem zjistila z technických věcí se měly zpevňovat snad jen stěny bazénu,“ dodala.

První impulz k zapsání plovárny mezi památky vzešel od pamětníka Jiřího Stefana.

„Loni jsme se na koupališti náhodou potkali a vyprávěl mi, jak se tu jako mladík účastnil plaveckých závodů a prohodil, že by měla být plovárna historickou památkou," vzpomíná starostka.

Čtěte také zde.