Přes tři roky je v provozu Dětské centrum jihočeského kraje, které se stará o děti z rodin v krizových situacích. O vývoji zařízení více ředitelka Dana Vlášková.

Jaké byly začátky dětského centra a jak to s ním vypadá nyní?

Centrum bylo otevřeno v prosinci 2005. Začínali jsme s dvěma dětmi. V roce 2006 prošlo naším zařízením 31, o rok později 43 dětí z celých jižních Čech. Letos jsme zatím přijali 7 dětí. Z našeho zařízení je umisťujeme do náhradních rodin. To je do adoptivní a pěstounské péče. Někteří se vracejí zpět k vlastním rodičům.

Měnil se od otevření centra rozsah jeho služeb?

Původně jsme měli poskytovat péči kojencům a dětem útlého věku do tří let. Ukázalo se však, že v některých případech je nutno umístit v našem zařízení i starší děti. Například pokud jde o sourozence. V roce 2006 jsme získali statut zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Můžeme na přechodnou dobu poskytnout pomoc i starším dětem. Nejstaršímu, o které jsme v centru zatím pečovali, bylo dvanáct let.

Když se vyřkne dětské centrum, většina lidí si vybaví kojenecký ústav. Můžete práci vašeho zařízení trochu přiblížit?

Máme u nás děti různého věku. Novorozence, batolata, děti předškolního věku a v neposlední řadě i ty školou povinné. Snažíme se, aby se pobyt v centru co nejvíce přiblížil obvyklému rodinnému prostředí. S dětmi chodíme na vycházky, školáci navštěvují kroužky, s každým slavíme narozeniny, vánoční svátky a podobně. Ty větší navštívili letos i maškarní karneval v kulturním domě ve Strakonicích.

Jak to vůbec funguje ve chvíli, kdy se najdou pro dítě vhodní rodiče a společně se seznamují?

Pokud jde o miminko, přijedou budoucí rodiče na návštěvu většinou jednou. S dítětem mohou strávit čas podle svých možností. Od sestřiček, které se o dítě doposud staraly, se dozvědí vše, co je zajímá a co potřebují k další péči. Odrostlejší děti si většinou na nové rodiče musejí zvykat déle. V dětském centru je k dispozici i azylový pokoj, na kterém mohou adoptivní a pěstounští rodiče přespat a strávit s dítětem více času, například celý víkend. Kontakt a sbližování dítěte s náhradními rodiči je velice individuální. Nikdy nelze dopředu říci, jak rychle k sobě získají cestu a důvěru.

Máte pak nějakou zpětnou vazbu, jak to v rodině funguje, jak je dítě spokojené?

Často nám chodí dopisy i fotografie. Někdy rodina přijede i na návštěvu. Ale ke zpětnému kontaktu nemůžeme nikoho nutit. Po adopci už dohled nad rodinou přebírá sociální pracovník. Za všechny informace jsme ale vděční a máme radost, když se dětem daří dobře. Ale musíme pochopit, že někteří rodiče nechtějí dětem více jejich, ne příliš šťastný start do života připomínat.

Stalo už se někdy, že by rodina dítě do dětského centra vrátila?

Ne. Naštěstí jsme takový případ ještě nezažili.

Dětské centrum se ale nezaměřuje jen na pomoc dětem. Máte v plánu začít i s pomocí maminkám v nouzi . . .

Do konce června letošního roku bychom chtěli v centru otevřít čtyři azylové byty pro maminky, které potřebují pomoci se zacvičením v péči o dítě. Bude to pro ně vlastně taková poslední šance před tím, než bude muset být jejich dítě umístěno do dětského domova nebo nějakého podobného zařízení.