Květiny pro ni znamenají nejen práci a obživu, ale také smysl života.A přitom ještě před lety, jako absolventka zemědělky, pečovala o telata a po vyhazovu z práce krmila krávy. Petru Malínkovou (41) z Drahonic přivedla k její současné obživě i zábavě náhoda. „A sebevědomí, které bych dneska už asi neriskla,“ říká usměvavá květinářka. K rozhovoru jsme se sešli přímo v obchodě uprostřed květin, vonných svíček, květníků a drobných dekorativních předmětů. A tak první otázka nemohla znít jinak.

Co pro vás květiny vlastně znamenají?

Hrozně moc. Jak pracovně, tak i soukromě. Jak jsem vám nedávno říkala, že se těším na jaro, tak právě kvůli kytičkám. Je to úžasný svět, úžasný odpočinek. Miluji květiny.

Jaká je vaše nejoblíbenější?

Kopretina. Úplně obyčejná kopretina.

Kde je v minulosti důvod, že jste květinářkou?

V ohromné náhodě. Vystudovala jsem zemědělku a po škole jsem šla dělat klasickou zootechničku. Potom přišla revoluce a propouštění. No, a já, jako nejmladší, jsem měla smůlu. Takže jsem přišla o práci. Nemohla jsem pořád nic sehnat, až mi jednou známý pomohl a sehnala jsem místo prodavačky květin v bývalé květinovce pod spořitelnou.

A tam . . .

Tam mne to chytilo a bylo rozhodnuto. Když si teď zpětně vybavím, jak jsem ještě předtím ze zoufalství dojila krávy, kydala hnůj a co jsem si u toho zkusila díky tzv. kolegyním, bylo tohle jako pohádka.

Kdy jste začala podnikat?

To bylo v roce 1997. Šla jsem do toho se strachem, ale i s takovou dávkou sebevědomí, že dneska bych si už takovou suverenitu asi netroufla. Ale ty začátky byly fakt úžasné. Svůj první obchod jsem měla v Pelhřimově a vzpomínám, jak lidé strašně rádi kupovali květiny.

A jaký je zájem teď?

Zoufalý. Naše noční můra se jmenuje markety.

Po těch letech mezi květinami můžete určitě adekvátně hovořit na téma MDŽ a Valentýn . . .

Mezinárodní den žen se zase vrací, a s ním i karafiáty. U starší generace určitě. Naopak Valentýn už má svůj boom za sebou. Byl velkou módou, ale moc se neujal.

Máte nějaký zážitek spojený s květinami?

Každý den je zážitkem, protože když se lidem vaše práce líbí a vracejí se, je to skvělé. Ale jeden mám. Jednou přišel pán a chtěl uvázat květinu z dámských spodních kalhotek. Byla to tanga. Moc se mu výsledek líbil.