„A víš, Petře, že mě Mařenka tenkrát před více než šedesáti lety vůbec nechtěla? Měla svého kluka Pepu a byla mu věrná,“ vzpomíná František Vavruška (86) ze Strakonic.

František a Marie Vavruškovi ze Strakonic oslavili 21. prosince 60 let společné cesty životem.

Znali se od roku 1945, ale blíže se František projevil na zábavě ve Chvaleticích v roce 1948, když byl na vojně v Písku. „Na té zábavě jsme spolu tancovali a já chtěl, aby se se mnou šla projít. Jenže měla v té době známost. Co se dalo dělat, Pepík v Praze měl přednost,“ vzpomíná František.
Náhoda je svedla dohromady až o nějaký čas později, kdy mu po jednom kamarádovi, se kterým se opět chystal na zábavu, poslala vzkaz: „Vyřiď mu, že bych s ním ráda mluvila,“ říká Marie. Chtěl tomu osud? „Bylo to na zábavě ve Skalách a už jsem ji směl domů doprovodit. A víš, jaká dálka to do Kloubu byla?“ vzpomíná dál František a po tváři se mihne šibalský úsměv.

Známost trvala tři roky. V prosinci 1951 se vzali – i tak se to dá říct – z praktických důvodů. Paní Marii totiž hrozilo, že bude muset být pracovně přeložena do Košic. Kdyby byla vdaná . . . „No, že by se mi chtělo ve 26 letech ženit, to jsem zase tak moc nadšením neskákal. Ale těm slzičkám nešlo odolat. A tak jsme si dali pod stromeček svatbu. Kdo mohl tušit, že to bude na věky,“ usmívá se František.

Ale nebylo to nijak jednoduché. Maruška dobře věděla, že si bere sportovce. Protože právě sport byl pro Františka druhou životní láskou. Hrál hokej, fotbal a dokonce ragby. V něm byl také českým reprezentantem. A kdyby před desítkami let kývl na nabídku činovníků, mohl získat byt i práci v Praze. Zvítězila ale láska k hokeji a vztah k rodičům. Zůstal ve Strakonicích a jak sám říká, nikdy nelitoval.

Ale i jinou činností je František Vavruška známý. A to svojí spoluprací s novinami. Příspěvky ze svého sportu číslo jedna – hokeje – se objevují na stránkách novin už 55 let. „Strašně rád na to vzpomínám. Nejvíc pak na sporťáka Františka Třeštíka. Hrozně moc jsem se od něj naučil. Nebo na Pavla Koubu, který nám i přišel popřát,“ dodal.

Manželé Vavruškovi za svůj společný život vychovali dceru a syna, mají pět vnoučat a jedno pravnouče. A také mohou prozradit malý recept na to, jak vydržet. „Stane se, že se dva lidé kvůli něčemu nemohou shodnout. Ale když chtějí problém vyřešit, jde to. Stačí umět ustoupit, pochopit toho druhého a všechno, co přijde, řešit s nadhledem. Umět přistoupit na kompromis není slabost, ale odvaha,“ říká František Vavruška.

Už za několik hodin vstoupíme do roku 2012. Má František nějaké zvláštní přání? „V našem věku jen jedno. Ale já osobně mám i jiné. Moji Marušku čeká začátkem roku zdravotní zákrok. Moc jí přeji, aby všechno zvládla,“ vzkazuje František své Marušce.

K přání se připojuje také redakce Strakonického deníku.