Jak a kdy jste se dali dohromady?
Radim Štěpaník: Dohromady jsme se dali asi před čtyřmi lety. Nejdříve to byla spíše taková iluze, která vznikla na vodě s Vojtou Homolkou. Já jsem se představy kapely chytnul a zapracoval na ní až do té míry, že si díky mému nadšení několik lidí koupilo hudební nástroje, aniž na ně uměli, a přes různé peripetie jsme se rozrostli až do této podoby. V této ustálené sestavě hrajme asi dva roky.

Jak vznikl váš název? Proč zrovna 12°Bagpipers?
R.Š.: No comment. Ať si každý čtenář sám domyslí.
Ondřej Potužník: Musím se pochlubit, byl jsem to já, kdo to vyplodil. Dá se říct, že to je odkaz na náš domov.

V jakém stylu hrajete?
R.Š.: Mnoho lidí si myslí, že jde o ska nebo nějakou jeho mutaci, jelikož vidí trubku a saxofon. Ale nemyslím si, že ska tvoří pouze dechy. Rytmicky a kytarově jdeme úplně jiným směrem. Nechci škatulkovat, protože tak o naší hudbě nepřemýšlím, ale pokud byste na tom trvali, řekl bych pop-rock.

Jaké je složení kapely, přezdívky a nástroje?
R.Š.: V tuto chvíli je nás devět i s manažerem. Bára Hájková (zpěv, Baruše), Honza Roub (basa, Roubík), Radim Štěpaník (kytara, Raďa), Kuba Straka (kytara, Strakouš), Kuba Mrzena (bicí, Fíha), Pepa Pilný (trubka, Pepí), Vojta Homolka (saxofon, Kmoch), Ondřej Potužník (klavír, synťáky a akustika, Ondy) a Petr Chalupný (manažer, Kouč).

A vaše předchozí zkušenosti v muzice?
R. Š. : V podstatě nikdo z nás žádné zkušenosti s kapelou takového charakteru neměl. A i když jsme ve spoustě věcí dělali chyby, protože jsme nevěděli nic o fungování v téhle „branži“ , pořád jedeme na tom počátečním nadšení, které z nás zatím ještě neopadlo.

Vaše idoly?
R.Š.: Nejde říct nikdo konkrétní. Rozhodně nám ve zkušebně nevisí plakát Justina Biebera nebo kohokoliv jiného. Kapela se skládá z osmi členů a každý nahlíží na hudbu z trochu jiné perspektivy. To se projevuje i v samotných aranžích. Vždy se snažíme dělat něco nového.
O.P.: Vzorů máme spoustu a samozřejmě se promítají v naší tvorbě.

Vaše cíle? Kam to chcete dotáhnout?
R.Š.: Nevím jak ostatní, ale pro mě byl opravdu silný zážitek, když jsme hráli před plným kongresovým sálem, kde bylo přibližně tisíc lidí. A ten tlak řevu než jsme začali hrát, byl pro mě jeden z nejsilnějších zážitků. Jednou bych chtěl vidět, jaký to je, když vám zatleská deset tisíc lidí.
O.P.: Jelikož jsme se dali na českou kolej, nemůžeme pomýšlet na nějaké evropské turné a podobně. Mým snem je bavit lidi všude po klubech v Čechách, hrát na velkých českých festivalech a prostě si to užívat.

Jak probíhají vaše zkoušky, kdo píše texty, kam chodíte na inspiraci?
R.Š.: V poslední době se nám osvědčil systém zkoušek o víkendu. Náplní je hlavně souhra a průběh vystoupení obecně. Alespoň čtyřikrát do roka celá kapela vyráží na prodloužený víkend, jedná se o dobu vytváření a zkoušení nových věcí. Tímto způsobem prakticky vznikla dvě poslední CD. Texty jsem dříve psal především já, poslední dobou se zapojili i ostatní členové kapely a vytvořili opravdu dobré texty. Především musím zmínit Ondyho slova k songu s názvem Monopol na štěstí. Vzpomínám, jak ta tvorba probíhala. Nejméně rok si zapisoval různé rýmy a myšlenky, po mém návrhu na hudbu vybral ty nejlepší verše a vznikl z toho opravdu silně emotivní text.
O.P.: Nejvíc tvůrčí je u nás Radim, má to jako dar. Co napíše, to se chytne. Na posledním albu jsme mu se Strakoušem už taky trochu s tvorbou pomáhali. A myslím, že to, jak vypadají naše zkoušky, nechce nikdo z vás vědět.

Vzpomínáte si na svůj úplně první koncert? Kde to bylo? Co jste prožívali?
R.Š.: Ano, vzpomínáme. První koncert je pro každého nezapomenutelný. Hráli jsme na strakonickém Podskalí. Přišlo tenkrát opravdu hodně lidí, především našich kamarádů. Byli jsme nervózní a plni očekávání. Chyby jsme téměř nevnímali, především šlo o radost z hraní. Ještě teď si občas pustím videozáznam z prvního koncertu, je tam cítit opravdu magická atmosféra.
O.P.: Samozřejmě, že si vzpomínám. Můj první koncert za bubnama, dodnes se mi kluci kvůli tomu smějou.

Nějaká pikantnost z hudebního světa, třeba o vás?
R.Š.: Před příchodem nového bubeníka Jakuba „Fíhy“ Mrzeny, jsme byla docela slušná kapela, ale od té doby, co do zkušebny zavítal jeho obscénní humor, se to nějak zvrtlo. Bohužel nemohu být více konkrétní, protože byste to stejně nemohli otisknout. Pokud čtenáři budou chtít vědět konkrétní věci, mohou se podívat na náš facebook, ale i to, co uvidí, je jen špička ledovce.
O.P.: Ještě nutno zmínit, že před příchodem Fíhy zaujímal tuto funkci Pepa, do té doby jsme byli opravdu slušná a hodná kapela, ale to už je hodně dávno.

V sobotu 22. října jste pokřtili v pořadí již třetí cd s názvem Monopol na štěstí, co jste na křest říkali?
R.Š.: Bylo úžasné vidět, kolik lidí přišlo, kolik lidí nás má snad rádo. Je to pro nás určitě velký úspěch.
O.P.: Pro mě to byl nejsilnější zážitek na pódiu, co jsem kdy zažil. Doma ve Strakonicích máme hodně silnou základnu fanoušků. Plný klub, všichni zpívají naše texty, co bychom chtěli víc?

Kde vás v nejbližší době můžeme vidět a slyšet?
Petr Chalupný: Slyšet nás můžete pořád, stačí si koupit nebo stáhnout naše CDčka. Pokud nás chcete i vidět, čeká nás ještě jeden koncert v Praze. 1. listopadu jsme hráli na křtu kamarádů ze Stay Subway a 11. listopadu na Bandzone Showcase, což je pro nás za dobu hraní zatím největší výzva. Oba koncerty jsou v pražském Rock Café. Pro strakonické fanoušky zahrajeme jako support kapely Mandrage 9. prosince. v kulturním domě.

Už se vám v hlavě klube další nápad na nové songy a nové cd, kdy ho tak máte v plánu? Už někdy v příštím roce?
R.Š.: To je zatím ve hvězdách. Všechno se uvidí během několika měsíců. Určitě ale nebudeme nečinní. Tvorba nových věcí je sice na začátku, ale i přesto se ten kolotoč začíná pomalu roztáčet. To, jestli příští rok vydáme plnohodnotné cd nebo třeba jen singl, ještě říct nedokážu. Teď se musíme především zaměřit na další propagaci aktuálního alba. Čeká nás spousta koncertů, a pokud vše vyjde, jak má, tak konečně i nějaký klip.
O.P.: Pár nových nápadů jsme už s Raďou i Strakoušem shromáždili, zanedlouho začnou naše sezení ve zkušebně a budeme to postupně dávat dohromady. Do studia bychom však určitě chtěli jít znovu v létě.

Vyhráli jste několik soutěží, které vítězství bylo pro vás nejcennější?
R.Š.: Největší vítězství je, když na vás přijde tři sta lidí. Ne, když se shodne pětičlenná porota o tom, kdo je nejlepší.

Co máte nejradši na koncertě?
R.Š.: Totální uvolnění, svobodu, atmosféru…
O.P.: Když se jede někam na akci, tak když pominu samotné vystoupení, tak se těším na tu cestu – hlavně, když máme k dispozici velkou dodávku, kam se všichni pěkně vejdeme, což v našem počtu je docela úspěch.

Co byste vzkázali svým fanouškům?
R.Š.: Choďte na živou muziku!
O.P.: A hlavně na nás!

Josef Němec