Mílo, už samotný název dává tušit, jakým směrem se tvoje práce ubírala. Můžeš obrazy představit trochu podrobněji?
Pro ty, kteří mne více znají, to nebude žádné velké překvapení. Jedná se opět o motivy jihočeské krajiny. Jak architektury, tak přírody. Jiná je ale forma.

Jak jiná?
Dříve jsem maloval více realisticky. Pro tuto výstavu jsem volil fragmenty architektury ve volných kompozicích.

Kde všude jsi maloval?
V podstatě jsem používal skici a malby z mého realistického období. Ty jsem použil, a vlastně přetavil, do nových kompozic.

Strakoničáky bude jistě zajímat, jestli je v tvých obrazech také jejich město a okolí?
Město ne, protože mám trochu jiné záměry. Víc ale prozrazovat nebudu. Takže tentokrát je to spíše blízké okolí Strakonic – Poříčí, Jiřetice, Kváskovice.

O kolik obrazů se jedná?
Mezi třiceti až pětatřiceti díly. Záleží na kurátorce výstavy Janě Šilhanové, které vybere. Do toho jí nemluvím. Je to asi jediný člověk, který zná moji práci dokonale a já jí plně důvěřuji.

Určitě by chtěli čtenáři vědět, jakou technikou maluješ.
Jenom plátno a olej.

Vraťme se do minulosti. Kdy jsi začal malovat a co představovaly tvoje první obrazy?
Maloval jsem už v dětství, ale ten pravý impuls přišel v roce 1980, kdy jsem se v Malenicích nad Volyňkou seznámil s akademickým malířem Jaroslavem Peškem. Soukromě jsem potom u něj malbu studoval osm let. Cením si toho, že mne ke zkouškám do Svazu českých výtvarných umělců vypustil, až když jsem byl kompletně připravený, tedy v roce 1991. A můj první obraz? Krajina v okolí Rohanova.

Máš nějaký malířský vzor?
Kromě pana Peška, který byl jako člověk absolutně jedinečný, tak ze starých malířů El Greco. Z českých třeba Václav Špála.

Po letech, co se my dva známe, vím, že tvým velkým snem byl prostorný ateliér. Splnil sis tento sen?
Splnil, a parádně. Město – a jmenovitě místostarostka Ivana Říhová – mi vyšlo vstříc a pronajalo mi prostory na Ostrově. Sice se tam dá pracovat jen v létě, ale důležitější je, že je tam úžasné světlo a dost místa na velká plátna.

A další sen?
Ještě připravit další výstavy, například v Prácheňském muzeu v Písku. A být zdravý. Pak jde všechno.