Co tě přivedlo do Strakonic?
Jako jeden z mnoha té doby jsem narukoval na vojnu a dostal jsem se do Strakonic. Zde jsem se seznámil se svou budoucí manželkou a jak to bývá, už jsem zde zůstal.

Bylo tvým dětským snem stát se hasičem?
To ne.Vystudoval jsem sice strojařinu, ale odmalička jsem tíhnul ke sportu. Hrál jsem závodně házenou a měl jsem i slušné výsledky. Jako starší dorostenec jsem se stal mistrem Slovenska v házené. Bavila mě i atletika a fotbal.

Nastoupil jsi k hasičům hned po vojně?
Nenastoupil. Jelikož na vojně jsem byl řidičem, tak jsem hledal zaměstnání v tomto oboru. Jezdil jsem pár let s kamionem, projel jsem půl Evropy, ale pak jsem cítil potřebu trávit víc času s rodinou, a proto jsem začal hledat v domácích vodách.

Takže pak přišli na řadu hasiči?
Přesně tak. Zde jsem upotřebil jak svoji profesi řidiče, tak i sportovní průpravu z mládí.

Vím, že máš rád muziku, k té tě vedli doma rodiče?
Rodiče ani tak ne. Asi rok jsem chodil na kytaru, ale zjistil jsem, že stupnice nejsou moje gusto, a tak jsem se stal samoukem. Kytara zůstala mojí vášní a hraju na ni dodnes.

Ovlivnil tě nějaký hudební směr?
Levice leží poblíž hranic s Maďarskem a já už tehdy poslouchal z rádia maďarské rockové písně, například od skupiny Omega, Lokomotiv GT… To byly moje první vzory, ale časem jsem se začal obracet spíše k alternativním kapelám a menšinovým žánrům.

Vím, že hraješ v kapele. Jak to všechno vzniklo?
Naši kapelu jsme založili v roce 2001 spolu s mými kamarády z Volyně. Jmenuje se „25“. Začali jsme hrát v šesti lidech, dnes jsme už jen čtyři, ale pořád nás to baví.

Proč zrovna „25“ a co vlastně hrajete?
Tuhle otázku dostáváme často, ale odpověď na ni je velice jednoduchá. Naše první zkušebna byla garáž č. 25. Takže trochu nostalgie.
Písničky si píšeme sami a jaký hrajeme žánr? Tak to těžko říct. Někdo říká alternativní rock nebo romantický rock, někdo melancholický rock. V každém případě bych nás pravděpodobně zařadil do klubové poslechové scény s nádechem muziky The Cure, DM, U2.

Je možno vás někde slyšet?
Za dobu trvání kapely jsme odehráli několik desítek koncertů, většinou ve Volyni a ve Strakonicích. Teď momentálně máme menší přestávku, znovu koncertovat máme v plánu na podzim.

Přemýšlel jsi někdy o návratu na Slovensko?
Přiznávám, pár slabých chvilek jsem měl, bylo to na začátku hned po vojně. Ale jak běžel čas, tak jsem zjistil, že doma jsem už vlastně tady ve Strakonicích. Mám zde skvělou rodinu, dobrou práci, spoustu kamarádů a svoji kapelu. Takže myšlenky na návrat zmizely.

Pokračování Štafety předává Jozef Račko Ivě Fajové, která je majitelkou centra duševní a tělesné krásy Kalokagatia.