I když byla Terezka trochu zakřiknutá, bylo vidět, že do školy se těší. „Vím, že je to úplně nová škola. Ale nejvíc se těším na kamarády ze školky,“ rozpovídala se. A jak se na svoji cestu vypravila? „Snídala jsem sýr Kiri a chleba. Ale vůbec se mi nechtělo vstávat,“ dodala.

Během krátké cesty už zapomněla na moji přítomnost a radost, se kterou se ke škole blížila, jí nešlo tak trochu i nezávidět. Emoce, výčitky a obviňování, kterými se kolem výstavby s vervou častovali komunální politici, pro ni neexistovaly.

Co ale na novou školu říkají rodiče malé Terezky? Líbí se jim? Nebo mají výhrady? Maminka Blanka je nadšená. „Líbí se mi, vždyť je úplně nová. Taková voňavá a čistá. Jen mne trochu zarazila třída, kam bude Terezka chodit. Je malá, není tam žádný prostor pro pohyb.

Tatínek Daniel je poněkud racionálnější. „Pamatuju úplně tu první budovu, která tady v sedmdesátých letech vyrostla. Byla dřevěná a pokud si pamatuju, tak v ní nebylo špatně,“ vzpomíná. Na nové škole ho překvapilo až moc velké množství betonových zdí. „Působí to trochu divně, ale asi je to o zvyku. Prostě se staví jinak. Každopádně novou školu vítám,“ říká.

Ale vraťme se k malé Terezce. Protože nikdy nepoznala původní, takzvané provizorní pavilony, všechno jí připadá hezké a milé. „Hrozně se mi líbila jídelna, byly jsem s babičkou za oknem. A také mám svou skříňku. Je taková hnědá a má číslo deset. Jestli chcete, přijeďte se podívat. tak ahoj,“ rozloučila se 1. září se mnou Terezka do telefonu . . .

Tři, dva, jedna, start! Povážská je na trati . . .

Stojí a funguje. I když jen její část – pavilon pro první stupeň a jídelna. Kontroverzní Základní škola Povážská ve Strakonicích začala 1. září 2011 žít svůj oficiální život.

Nejprve ale trochu z historie. Vznik školy spadá do období konce 70. let, kdy si populační „boom“ vyžádal postavit na nově vzniklém sídlišti na Šumavské novou školu. Bohužel, řešení bylo velmi rychlé a nekoncepční. Rozhodlo se o stavbě šestitřídního pavilonu, který na 10 let vyřeší dojíždění malých žáčků z 1. stupně do města. Pavilon, postavený přes prázdniny roku 1978 v akci Z, byl poznamenán všemi problémy nekoncepčního řešení.
Místo slibované stavby nové zděné budovy bylo rozhodnuto o stavbě další „provizorní“ budovy. Její provoz měl začít v roce 1987, tentokrát se akce protáhla o několik měsíců. Oficiálně sloužil pavilon 2. stupně dětem od jarních prázdnin 1988. Už tehdy se ukazovalo, že kapacita školy plně nedostačuje počtu žáků.

Po letech provizorního a pro učitele i děti poměrně nedůstojného pobytu v pavilonech „na krátké“ použití se na lepší časy začalo blýskat v roce 2002. Ve zkrácené verzi lze říci, že tehdejší místostarostka Zdeňka Tomšovicová (ČSSD) přišla s návrhem na výstavbu nové školy místo původních pavilonů. Nikdo tehdy nemohl tušit, že uplyne dlouhých devět let, než výuka v novém objektu začne. „Jsem dojatá a tekly i slzičky. Myslím si, že i přes všechny neshody čas ukáže, že to byla dobrá volba,“ řekla včera na slavnostním otevření školy.

I když výstavbu provázely neshody v zákulisí komunální politiky a dávná přátelství vzala za své, co na školu říkají učitelé? „Můžete mi věřit, že jsem nespala od tří od rána. Tak jsem byla nervózní,“ říká učitelka Soňa Pavlíková. Dobře si pamatuje, jaké bylo prostředí v pavilonech. O to víc si nové školy váží. „Vy byste se netěšil? Proč? Je to nové, skvělé třídy, vybavení, zázemí, všechno pod jednou střechou. Jsme přece učitelé, máme nárok na opravdovou školu,“ dodala.

Slavnostního otevření se1. záříujal starosta města Pavel Vondrys. „Zatím funguje pavilon pro první stupeň, kuchyně a jídelna. Doufáme, že příští školní rok už bude hotová i část pro druhý stupeň,“ řekl mimo jiné.

Na slavnostním otevření nechyběla ani opozice. Ladislav Havel (ODS) se ale atmosférou nadšení a ovací zviklat nenechal. „Škola ano. Ale na jiném místě, menší a levnější. Kromě toho se mi hodně věcí nelíbí i jako člověku – například šedá betonová zeď hned u chodníku. Nelíbí se mi, že tady bude tohle monstrum strašit dalších 150 let,“ odpověděl na otázky, zda už vzala opozice školu na milost a jaký je jeho osobní názor na školu.
Ale vraťme se do školy k malé Terezce a jejím rodičům Blance a Danielovi. Zatímco Terezka sedí v lavici a vypráví, jak prožila prázdniny, procházíme s oběma rodiči nejdůležitější místa, kterými se bude Terezka v příštích letech pohybovat.

Třída. „Připadá mi malá. Sice vybavená, ale malá. Kdybych ji měla oznámkovat jako na vysvědčení, tak bych jí dala trojku,“ říká Blanka Hálová.
WC dívky. V těchto místech oba rodiče chválou nešetří. „Velké, hezká barevná úprava. Dávám jedničku,“ pokračuje Blanka.

Chodby. Stejná známka. „Jsou opravdu široké a vysoké. A líbí se mi, že jsou tady skříňky na kód hned u tříd a děti nebudou muset někam běhat,“ hodnotí Blanka.

Jídelna. Světlá, velká a moderní. „Tohle se mi fakt líbí. Třeba ten dopravníkový pás na použité nádobí je pecka. Jednoznačně za jedna,“ doplňuje svoji ženu Daniel.

Dvě hodiny ze začátku školního roku v nové škole končí. Loučím se s Terezkou i jejími rodiči a zběžně si ještě připomínám – alespoň ve stručnosti – co všechno za jejím zrodem stálo. A co ji ještě čeká.

Na samotný závěr ještě trochu čísel. Město už za stavbu zaplatilo 161 milionů korun z úvěru a 40 milionů korun z vlastního rozpočtu. Je to už včetně vybavení prvního pavilonu a včetně technologie kuchyně.

Pokračuje i stavba druhého pavilonu, tělocvičny a hřiště na střeše. Celá stavba má stát zhruba 350 milionů korun. Celkový úvěr je 200 milionů korun.