Její koníček obléká celou rodinu i všechny známé. Jitka Scheinpflugová z Českých Budějovic se totiž již řadu let věnuje předení vlny na kolovratu. Své umění ukazovala ve středu v Galerii Na dvorku. Předvádění tradičních lidových řemesel tu pořádá občanské sdružení Arsklub.

Scheinpflugová měla k ručním pracem blízko odmalička, již v sedmi letech si upletla svetr. Cestu ke kolovratu ale našla až v dospělosti. „Líbilo se mi, když ostatní předli, tak jsem se to chtěla naučit. Hned mě to vzalo za srdce, protože tady začínáte od úplně prvního materiálu, od ostříhané ovečky,“ vzpomíná.

Naučit se příst podle ní není příliš těžké, člověku jen chvíli trvá, než se naučí správně točit kolečkem. „Bohužel jsme ztratili to, co měli naši předkové v genech – schopnost synchronizovat nohu a ruku,“ dodává Scheinpflugová.

Se sháněním vlny pro předení problém nemá, nabízí ji většina chovatelů. Málokterý z nich však již v dnešní době chová ovce merinky, které mají nejjemnější srst. Dávají totiž přednost masným plemenům a vlnu považují za vedlejší produkt.

Než se ostříhaná vlna promění ve svetr, musí Scheinpflugová odvést spoustu práce. „Nejprve je nutné vlnu vyprat, odmastit a rozčesat. Pak se přede, souká a nakonec ještě několikrát pere,“ popisuje. Z upředeného materiálu vyrábí oděvy pro celou rodinu, známé i sebe. Někdy vlnu také obarví batikou, takže každý výrobek je originální.

Předení věnuje veškerý svůj volný čas, pracuje převážně doma, nejraději na zahradě pod ořechem. Přede na vlastním kolovratu, který si nechala před lety vyrobit u uměleckého truhláře Arnošta Doskočila. Má ale i jeden starý, historický. „Dlouho jsem po takovém toužila, protože tam jsou cítit ruce všech předchozích přadlen. Má to ohromné kouzlo,“ říká.

Řemeslo podle ní není ani fyzicky náročné. Důležité je pouze sedět rovně na židli a nenamáhat záda. Krása práce s vlnou pak případné nepohodlí vynahradí. I proto je Scheinpflugová přesvědčená, že tradice předení nezanikne. Sama byla svědkem toho, že kolovrat učaroval dalším lidem.

Pokračovatele bude mít i ve vlastní rodině. Do tajů řemesla zasvětila již tři ze svých čtyř vnuček. Přiznává ale, že na jednu musela použít malý podvod. „Nejdřív se bránila, říkala, že příst nikdy nebude. Já jsem tedy jednoho dne udělala z bílé angory krásný jemný svetr s kapucou, ona ho vzala do ruky, trochu se nad ním zasnila a toho jsem využila. Řekla jsem jí, že když mi upřede dvacet deka angory, ten svetr dostane. Upředla,“ uzavírá Scheinpflugová s úsměvem.