Podle Okresního soudu ve Strakonicích od prosince 2006 do 28. října 2008 vyjma části roku 2007 fyzicky i psychicky týral přítelkyni, která na něm byla citově závislá.

Nadával jí, ponižoval ji, izoloval ji od ostatních, rušil ji ve spánku, vyčítal jí, že se mu nevěnuje, obviňoval ji z neúspěchů v podnikání. Když se domáhal pohlavního styku a žena odmítla, udeřil ji pěstí do obličeje. Jindy jí měl jako zkoušku důvěry přiložit nůž na krk či požadovat styk. Fyzicky ji napadal a způsobil jí pohmožděniny v obličeji.

Vyhrožoval prodejem směnky, kterou mu poškozená vystavila v únoru 2008 za převod obchodní společnosti, „tomu nejhoršímu“ zájemci, který ji pak unese. V červenci ji donutil podepsat další směnku. Pak jí nabídl možnost splácení závazku po tisícikoruně za každý pohlavní styk. Vyhověla mu prý asi šestkrát, ale nic jí za to neposkytl. Posléze na ni podal žalobu o zaplacení čtvrt milionu.

Soud v září 2009 směnečným platebním rozkazem a rozsudkem ze srpna 2010 poškozené uložil uhradit panu Martinovi čtvrt milionu s příslušenstvím. Poškozená pak 11. srpna 2010 složila na účet soudu 287 256 korun jako poddlužnice věřitelů obžalovaného se žádostí o rozvrh mezi tyto věřitele.
Obžalovaný líčil, jak spolu začali chodit v roce 2005, jak slečna poté měla jiného, znovu vztah obnovili, bydleli spolu, ale odstěhovala se, když měla poměr s dalším mužem. zase vztah obnovili, ale za tři týdny se chtěla rozejít. Odstěhovala se k rodičům, zase se vrátila. Prý ji sponzoroval přednostně před splácením dluhů, věnoval jí hodně času, takže přišel o část zakázek. Poškozená mu to chtěla nějak nahradit, proto mu prý podepsala směnku. Vylučoval, že by s jejím prodejem vyhrožoval. Směnečnou žalobu prý podal proto, že na něho podala trestní oznámení, a neuplatnění směnky by bylo přiznáním viny, vysvětloval. Popřel, že by ji týral.

Poškozená líčila, jak se začátkem února 2008 k němu vrátila poté, kdy vyhrožoval prodáním směnky, kterou mu vystavila v souvislosti s převodem jeho společnosti na ni kvůli jeho dluhům. Směnkou se prý jistil proti tomu, že by firmu prodala třetí osobě. Když ji skutečně chtěla převést, požadoval novou směnku se směnečným prohlášením na 100 000 až 250 000 korun. Za pomoci rodičů pak částku složila na účet soudu.

Popisovala, jak na ní obviněný vynucoval pohlavní styk třeba s výroky, že bude dělat děvku jemu, nebo těm, kterým směnku prodá. Nakonec vyhledala v prosinci 2008 pomoc v intervenčním centru v Budějovicích.

Soud vyslechl několik svědků z rodiny, známých a bývalých spolupracovníků poškozené, jimž se svěřovala. Potvrdili její zhoršený psychický stav. Viděli na ní stopy násilí. Soud uznal pana Martina vinným a uložil mu šestnáct měsíců podmíněně na tři roky. Poškozenou s požadavkem na náhradu škody, částky složené u soudu, odkázal na řízení občanskoprávní s tím, že škodou v trestněprávním smyslu není plnění uložené rozhodnutím soudu.

Pak Martin se odvolal. Obhájce vytýkal soudu prvního stupně, že neprovedl jím navržené důkazy slyšením jeho známých, zatímco svědky poškozené vyslechl. Stíhání bylo založeno jen na tom, co poškozená komu sdělovala. Navrhl vrátit věc do Strakonic.

Odvolala se i poškozená, jejíž právní zstupkyně obhajovala názor na způsobení škody v souvislosti se složením směnečné částky.

Obžalovaný závěrem řekl, že je mu líto, že se dostali až sem, ale že na sobě nechce nechat „tu špínu“. Rád by, aby se věc vrátila k soudu prvního stupně, a ten vyslechl svědky, kteří do jejich domácnosti docházeli a mohou k jejich vztahu něco uvést.

Krajský soud poté rozsudek zrušil a věc okresnímu soudu vrátil.

Má upřesnit dobu údajného týrání a přezkoumat naplnění znaku tohoto trestného činu, tedy že k němu má docházet ve společně užívaném bytě, což mimo jiné charakterizuje určitou závislost poškozené osoby, pro kterou bývá velmi komplikované společný byt opustit. To ale nebyl tento případ, kdy poškozená opakovaně odcházela a přicházela. Okresní soud se také má vypořádat s otázkou pohnutky stíhaného násilí. Má se zabývat i tím, zda nešlo o jiný trestný čin, vydírání či útisk.