Bylo 3. července, kdy stačila malá chvilka, kdy zůstala otevřená vrátka a pes byl pryč. I přesto, že dřív sám nikam nechodil. Jaroslava Matulková doufala, že výjimečné namodralé zbarvení i rasa Cane Corso jejího čtyřnohého miláčka jí usnadní hledání.

Po měsíci mnozí říkali, že se pes už nenajde. Jaroslava Matulková ale stále věřila. Celkem obvolala či jinak kontaktovala 120 útulků a 220 veterinárních klinik. Dokonce byla i u senzibilek, které ji směrovaly na západ, tedy správným směrem, jak se později ukázalo. Pak se konečně v telefonu ozvala vytoužená věta: „Mám vašeho psa.“

Pro ztraceného psa si tak šťastná majitelka mohla dojet do Hartmanic až za Sušicí. Teprve z vyprávění lidí, co ho tři týdny měli u sebe, se dověděli, jak to všechno asi bylo. Se psem i dalšími seděl u silnice člověk pochybného vzhledu. Když tudy muž z Hartmanic jel s traktorem, Alex mu vběhl pod kola. Slovo dalo slovo a od neznámého jej koupil za tři stovky. Pak se o něj zhruba tři týdny staral. Těžké bylo jeho rozhodování, když se k němu asi po třech týdnech dostal leták s pátráním po Alexovi. „Bylo vidět, že se o něj starali. Zajímavostí je, že se u nich naučil na chleba,“ dodala dnes už spokojená Jaroslava Matulková.

Radostné shledání to bylo i pro dceru Moniku Matulkovou. „Za tu dobu, co jsme ho neviděli, o pořádný kus poporostl. Poznaly jsme ho ale jednoznačně. Třeba podle kravatky ve tvaru písmene J,“ dodala.

Obě jsou také vděčné všem, kdo jim v průběhu hledání třeba jen dali zprávu, že psa někde viděli.