Ve věci šlo o to, že žalovaná prodala panu K. osobní auto, které nevlastnila, nýbrž byla pouze jeho nájemkyní. Přijala vyplacenou finanční částku, byť toto plnění z uzavřené neplatné smlouvy se nedostalo přímo do jejích rukou, ale převzala je na základě zmocnění jiná osoba.

NS rozvedl, že účastníci neplatné kupní smlouvy jsou povinni vrátit si plnění. Pan K. koupené vozidlo vydal orgánům činným v trestním řízení, takže paní Jana musí vrátit (vydat) panu K. zaplacenou kupní cenu. Zjištění, zda žalovaná fakticky získala z neplatné kupní smlouvy 450 000 korun, nebo je získala jiná osoba, není pro rozhodnutí věci rozhodující, řekl NS.

Krajský soud pak rozhodl dle závazného právního názoru dovolací instance, a paní Jana podala dovolání.

Namítá mj., že krajský soud nejednal jako s účastníky i se spolužalovanými, přestože se jich rozsudek přímo týká. Bylo prý prokázáno, že žalovaná byla nevybíravým nátlakem skutečných pachatelů zneužita jako tzv. bílý kůň, který částku 450 000 Kč ani na okamžik neměl ve své moci. Pak ale nemůže vydávat to, co nikdy neměla.

Kromě toho leasingové a kupní smlouvy byly uzavřeny za stejných podmínek a ve stejném podvodném úmyslu pachatelů jako zmocnění k převzetí peněz, a tudíž i tato zmocnění jsou ze stejných důvodů absolutně neplatná. Z formální existence zmocnění k převzetí peněz nelze dovozovat závěry k vydání peněz. Aby mohlo být vzájemné plnění vráceno, musí být splněno i to, že plnění bylo předtím získáno.

NS dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

V daném případě žalobce v žalobě vylíčil, že v důsledku neplatné kupní smlouvy a v situaci, kdy k výzvě policejního orgánu vozidlo vydal, je žalovaná vedle dalších žalovaných povinna společně a nerozdílně zaplatit mu přisouzenou peněžitou částku s příslušenstvím.

K další dovolací námitce, že odvolací soud v dané fázi nejednal s dalšími účastníky řízení, NS uvedl, že je-li žalobců nebo žalovaných v jedné věci několik, jedná v řízení každý z nich sám za sebe. Jestliže však jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, platí úkony jednoho z nich i pro ostatní; takové společenství je nerozlučné.

O nerozlučné společenství jde tam, kde není možné, aby předmět řízení byl projednán a rozhodnut samostatně vůči každému společníkovi. Osoby zavázané k solidárnímu plnění jsou společníky samostatnými. Ani v tomto směru odvolací soud nepochybil, konstatoval NS. Dovolání paní Jany proto zamítl.
(30 Cdo 3972/2009) (ns, vm)