„V mém případě šlo o dědičnost, maminka i sestra v důsledku tohoto onemocnění zemřely,“ zmínil se.

Pro něj osobně to zásadní změnu životního stylu neznamenalo, jen cukr v jídelníčku nahradilo sladidlo a podobně. „Snažíme se hlavně žít v pohodě. Snad se nám to s manželkou daří,“ poznamenal. Dodal, že každé rozrušení pro diabetika znamená zvýšení hladiny cukru v krvi. Důležitý je podle něj rovněž pohyb. Tomu se věnuje i prostřednictvím Svazu diabetiků ČR, jehož územní organizace Strakonice je nyní předsedou. Pořádají například i plavání či výlety.

Podle lékařky Lenky Peřinové, která ve strakonické nemocnici vede diabetologickou ambulanci, je takový postup správný. Základem je nechat si zjistit hladinu cukru v rámci preventivní prohlídky i praktického lékaře. „ Teprve když už má diagnózu, měl by zamířit k nám,“ dodala. Jak dále uvedla, v její ordinaci se objevují hlavně starší lidé, přičemž mužů a žen je tak půl na půl.

Kromě běžné diabetologické poradny je ve Strakonicích další také v rámci Centra péče o zrak. Ta se zaměřuje na oční komplikace, které s sebou může onemocnění diabetes přinášet.

Nejvíc diabetiků má Strakonicko a Táborsko

Celkový počet léčených osob v Jihočeském kraji na diabetes je 50 329, přičemž v 23 723 případech se jedná o ženy a 26 606 pacientů tvoří muži. Jen za rok 2009 přibylo v kraji 5,7 % nově zjištěných onemocnění. V tomto roce bylo přitom na sto tisíc obyvatel víc než 9700 léčených diabetiků na Strakonicku a na Táborsku. Na Písecku to bylo mezi 8300 a 9699 pacienty. Do skupiny mezi 6350 a 8299 patřilo Prachaticko, Českobudějovicko a Českokrum〜lovsko. Nejmenší počet pak zaznamenalo Jindřichohradecko, a to mezi 4500 až 6349 léčených pacientů. V kraji se 5,5 % pacientů léčí na tzv. diabetickou nohu. Tolik řeč čísel Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR.

Podle lékařky Lenky Dohnalové z Diabetologického centra v Českých Budějovicích lidí s tímto onemocněním žije v ČR téměř osm set tisíc a dalších čtvrt milionu má cukrovku také, jen o tom ještě neví. „Diabetes mellitus je na osmém místě mezi příčinami smrti v rozvinutých zemích. Dvě třetiny diabetiků umírají na kardiovaskulární onemocnění – infarkt myokardu,“ zmínila se. Na druhé straně je cukrovka nejvýznamnějším rizikovým fak〜torem rozvoje koronární aterosklerozy. Počet diabetiků neustále stoupá. Příčinou nárůstu je změna životního stylu, stravovacích návyků, snížení fyzické aktivity.

Deník radí: Na co by lékař neměl zapomenout

Aby lékař mohl nemocného provádět všemi úskalími onemocnění, především musí diabetika vnímat jako celek. Na co by neměl zapomínat přiblížila lékařka Lenka Dohnalová z Diabetologického centra v Českých Budějovicích:

Do tohoto komplexního přístupu patří především starost o správnou výši krevního tlaku. Pokud se o to lékař nezajímá, je něco špatně. S jen malou nadsázkou se dá říci, že diabetik by měl mít změřen tlak, kdykoliv jen do ordinace nahlédne. Při snižování tlaku se dříve říkalo, že čím níže, tím lépe. To už dnes neplatí. Ani u diabetiků se nedoporučuje, aby systolický tlak (horní) byl dlouhodobě snižován léky pod 130. Jinak ale pořád platí, že vysoký krevní tlak je tichý zabiják. U většiny pacientů je přitom k dostatečné kontrole tlaku nutná kombinace více léků - toho by se neměl bát ani nemocný, ani lékař.

Stejně tak by měl být diabetik vždycky zvážen a měl by mu být změřen obvod pasu. Není jedno, když mezi dvěma návštěvami lékaře přibere dvě kila. Pokud obézní pacient vidí na straně lékaře rezignaci, s hubnutím mu to nepomůže.

Komplikace spojené s léčbou diabetu mohou diabetikům zhoršit kvalitu života. Komplikace se zejména týkají problémů s ledvinami (nefropatie), tato komplikace se v regionu týká 8% z celkového počtu léčených osob v kraji. Lékař by se měl také zaměřit na to, aby diabetik procházel pravidelnou kontrolou zraku. Problémy se zrakem (retinopatie) postihují 9,6% pacientů z celkového počtu léčených osob v kraji. Diabetické poškození sítnice je nejčastější příčinou ztráty zraku v dospělosti v rozvinutých zemích, a když se jednou rozvine, mnoho se již dělat nedá.

Chybou by také bylo, kdyby lékař nekontroloval nohy. I tady platí, že cukrovka je nejčastějším důvodem amputace dolních končetin. Prohlídka a vyšetření nohou pacienta by měla být provedena nejméně jednou ročně. Osvícený lékař se přitom podívá i na boty a na ponožky, ve kterých pacient přišel. Možná to není úplně atraktivní činnost, ale vyplatí se - lze tak předejít až čtvrtině amputací.

Není dobře, pokud se lékař spokojí jen s vyšetřením okamžité hladiny cukru v krvi. Měl by pravidelně sledovat také tzv. glykovaný hemoglobin (pacienti někdy říkají „dlouhý cukr“). Toto vyšetření říká, jak byla cukrovka kompenzována v období 6týdnů zpětně. Každý diabetik 1. i 2. typu by měl být takto vyšetřen nejméně dvakrát ročně. Česká realita je ale o mnoho horší.

Častou chybou je, když se příliš dlouho setrvává u léčby, která již není dostatečná. Cukrovka je progredující onemocnění a jejímu vývoji je nutné se včas přizpůsobit.

Základním principem léčby by měl být komplexní přístup k nemocnému. Léčba diabetu není neměnná, vyvíjí se a má podléhat přísné kontrole jak ze strany lékařů, tak i pacientů. V současné době máme k dispozici velkou škálu léčebných farmak, ale bez dobré spolupráce s diabetiky nemůžeme dosáhnout léčebných úspěchů i při použití nejnovějších hitů na trhu.

Možná ale tím největším problémem je, když lékař s nemocným nemluví. U diabetu platí, že na celkový výsledek léčby má pacient větší vliv než lékař. (A dá se to i obrátit - nikdo nemůže diabetikovi tak ublížit, jako on sám sobě, když se nebude chovat rozumě). Pokud ale pacient nemá dostatek informací, těžko se stane manažerem vlastního zdraví - proto by se měl vždycky o svůj stav zajímat - jde přece o jeho diabetes. Věta: „Já to nechám na vás, pane doktore,“ by měla padnout jen výjimečně.