Bylo již hodně přes půlnoc, spíše již k ránu, když pro Blaženu Kůrkovou přišel František Moučka, aby si s ním šla zatančit.

„Celou zábavu si mě ani nevšiml, a najednou, když už zábava končí a on má vypito, se přihrne!“ řekla si v duchu Bláža, která v té chvíli už pomýšlela na odchod domů. Františkovi však tanec neodmítla. Ten pro ni pak přišel ještě jednou. Tančili spolu poslední kousek. Potom zábava skončila a rozjaření tanečníci se rozcházeli po skupinkách.

František šel domů s Blážou a jejím bratrem Josefem. Došli k domu Moučkových. Bláža se obrátila k Františkovi: „Tak už jsi doma.“ Ale Františkovi se domů ještě nechtělo, doprovázel Blážu a jejího bratra až ke stavení Kůrkových. Tam si sedl u půdy na schody.

„Blážo, nakrm ještě jalovici, já už si musím jít trochu odpočinout, potom mě vzbuď, půjdu na trh,“ řekl Josef a odešel do domu. Bláža, v šatech jak přišla od zábavy, šla přidat jalovici, kterou měl ráno vést Josef na trh do Mirotic. Potom se šla převléknout do všechních šatů a opět se vrátila do stáje.

František tam seděl na stoličce. Bláža dávala dobytčeti žrát a pak chtěla jít s putnou pro vodu. Vybídla Františka: „Jdi už domů, máš přece už známost s jiným děvčetem – ať svoje rodiče nerozhněváš!“ František se však k odchodu neměl. Když Bláža vycházela s putnou z chléva, vyrazil jí putnu z ruky, objal ji v pase a táhl ji do stodoly – zachytila se rukama mezi vraty, chtěla křičet o pomoc, ale on jí surově pohrozil, že ji zbije, když mu nebude po vůli. Odtrhl ji od dveří a hodil ji na holý mlat, až jí v hlavě zahučelo. Chtěla vstát, ale on ji znovu násilím položil a svalil se na ni celou vahou svého těla… vykonal pak to, nač pomýšlel už cestou z hostince. Potom odešel.

Za tři týdny mluvila Bláža s Františkem a řekla mu, že bude asi v jiném stavu. On však ji hned podezříval, že nemluví pravdu, že mu to říká jen proto, aby si ji vzal.

Svým rodičům Bláža nic neřekla, až když byla v pátém měsíci a když už to sami poznali. Dříve nenašla odvahu, styděla se.

Děcko se jí narodilo 31. května 1924. František otcovství popřel, byl však rozsudkem okresního soudu uznán otcem. Bláže zaplatil za porod 300 korun a na odbytném 2500 korun.

Až 21. února 1925 oznámila dvaatřicetiletá Blažena Kůrková písemně četnické stanici v Radomyšli, že byla dne 3. září 1923 znásilněna třicetiletým Františkem Moučkou. Vrchní strážmistr Petržílek v závěru spisu odeslaném Okresnímu soudu ve Strakonicích uvedl: „Moučka, k předmětu tázán, pravil, že se vůbec nepamatuje, jelikož byl tenkráte úplně opilý. Anežka Moučková, sestra obviněného Moučky, mi sdělila, že as tři dny po taneční zábavě, kdy její bratr Kůrkovou od zábavy doprovázel, jí Bláža pravila, že má jejího bratra ideálně ráda a že se bojí, aby jeho rodiče se na ni nezlobili, že si ji František namluvil. Jak mně Kůrková i Moučka udali, neměli spolu vůbec žádnou známost, Moučka již tenkrát měl známost s dcerou domkáře Novotného a tuto známost doposud udržuje.“

Okresní soudce dr. Jindřich Dengler vyslechl 5. března 1925 Blaženu Kůrkovou, jejího bratra Josefa i obviněného Františka Moučku. Bláža podrobně vylíčila, jak ji František znásilnil. František zapíral, vypil prý u zábavy deset piv, byl opilý a na nic si prý nepamatuje. Kůrková naopak trvala na svém a Františkovi do očí před soudcem řekla: „Nebyl jsi opilý, dobře jsi věděl, co děláš, šel jsi k nám a seděl na dvoře. Potom, když jsem šla krmit jalovici, uchopil jsi mě v pase na dvoře a vyhrožoval jsi, že mi dáš přes dršku, budu–li volat o pomoc – potom jsi mě táhl na mlat do stodoly, kde jsi se mnou praštil a násilím na mně provedl a dokonal soulož.“

I po tomto prohlášení Kůrkové Moučka zapíral. Okresní soudce zaslal Státnímu zastupitelství v Písku podané oznámení proti Františku Moučkovi i s příslušnými vyhledáváními 10. března 1925. Státní zastupitelství spisy vrátilo třetí den k zastavení trestního řízení podle § 90 trestního řádu, což okresní soudce dr. Dengler provedl 16. března 1925.

Lidé v obci si povídali, že Bláža nechtěla dříve oznámit své znásilnění, protože se domnívala, že František se s ní ožení – pak by vzhledem k tomu oznámení byly u nich v rodině mrzutosti. Totéž prohlašoval na četnické stanici i otec Kůrka. Předpokládal, že po narození děcka si František vezme Blážu za manželku – proto ani on nesouhlasil dříve s oznámením jejího znásilnění.

Jak děcko Bláži Kůrkové rostlo a za jakých podmínek, to už samozřejmě soud nesledoval. Jaké radosti, starosti, trápení a kříže osud připravil svobodné matce a jaký život se svým děckem žila, to už by byl docela jiný příběh.

KAREL A VĚRA KUNCIPÁLOVI