Znáte větu z jednoho slavného českého filmu: Chemii na jedničku umí Pán bůh, na dvojku já, na trojku soudružka ředitelka, na čtyřku ti nejlepší z vás a na pětku ti ostatní?
Znám – první díl Básníků – a plně s ní souhlasím (úsměv).

Proč jste si zvolila pro svůj život chemii? Čím vás zaujala?
Upřednostňuji logické myšlení, a proto i na střední škole jsem měla ráda hlavně matematiku. Zájem o chemii ve mně probudil až můj strýc Jaroslav Kůta, blízký spolupracovník Jaroslava Heyrovského (v roce 1959 Nobelova cena za chemii), který mě fascinoval líčením i předváděním vědeckých metod a přístrojového vybavení ve výzkumném ústavu, kde pracoval. Musím po pravdě přiznat, že mě tehdy více než nejnovější poznatky z polarografie zaujaly strýcovy časté vědecké stáže ve světě.

Denně se snažíte zasvětit mladé lidi do tajů chemie. Co na to vaše nervy? Prý jste přísná . . .
Bez přísnosti to nejde, a pokud někdo tvrdí opak, je buď génius nebo lhář (smích). Já jsem po ukončení Přírodovědné fakulty UK Praha měla tak trochu obavy, že každý rok bude víceméně opakováním toho předešlého, ale není tomu tak. Každá třída je jiná, každým rokem přehodnocuji jak rozsah i obsah probírané látky, tak i používané metody, každým rokem se i já učím něčemu novému.

Jste chemikářkou i doma, uprostřed své rodiny?
Chemikářkou jsem doma jen na částečný úvazek. Docela ráda se realizuji v kuchyni při experimentování se sladkými chutěmi a na zahradě se už méně vyžívám v chemickém i mechanickém boji s plevelem.

Trpíte deformací z povolání – například, když se díváte na americký film, kde slavní chemici řeší záchranu světa? Nebo když slyšíte větu o tom, že Hliník se odstěhoval do Humpolce?
Samozřejmě, a můj manžel tvrdí, že ne malou. Řešení katastrofických scénářů ve filmech mi spolehlivě zvedá hladinu adrenalinu v krvi, nezdržím se hlasitých komentářů a rodina raději dobrovolně přepíná televizi na romantický film či na jiný nekontroverzní program.
A film Marečku, podejte mi pero mně dělá dobře na duši.

Všude se tvrdí, jak moc je chemie důležitá a kolik jí kolem nás je, i té nebezpečné. Je to pravda?
Bohužel ano. Bez chemie by už člověk ani nemohl existovat – léky, oblečení, detergenty – ale na druhé straně odpadní látky, poškozující životní prostředí, se podepisují již na zdraví současné generace. Různé alergie, snížená imunita.

Chemickým vzorcem se prý dá vyjádřit úplně všechno na světě. Jak by tedy vypadala třeba totální nechuť vstávat do práce?
Totální nechuť k rannímu vstávání se nedá popsat vzorcem, a co hůř – nedá se ani chemicky odstranit.

Patří chemii budoucnost?
Rozhodně ano. Chemické výrobky a postupy usnadní a zpříjemní život, ale také mohou život omezit či dokonce zničit. Vždyť Paracelsus již v 16. století řekl: Všechny látky jsou jedy. Neexistuje látka, která by jedem nebyla. Rozdíl mezi lékem a jedem tvoří jen dávka.