„Japonsko jsme opouštěli s obrovským smutkem, ten pocit se prostě nedá popsat,“ říká turistická průvodkyně Tamaki Shimizu (na snímku druhá zprava). Do Českého Krumlova se tato výprava vydala z poničeného Japonska jen pár hodin po páteční katastrofě. Teď tady s děsem v očích sledují zahraniční zpravodajství. Nejhorší je prý skutečnost, že ve chvíli, kdy odlétali, hlásily agentury v Japonsku dvě stovky mrtvých, nyní už některé odhady mluví o deseti tisících. O rozsahu katastrofy ani nemluvě.
Tato výprava měla mít původně ještě o dvacet turistů více. Ti ale na tokijské letiště nedorazili. Co je s nimi, to zatím nikdo neví, protože pocházeli z míst, kde byly otřesy země daleko silnější a která později také zalila tsunami.
„Zažila jsem mnoho zemětřesení, kdy se třásly domy, po stolech poskakovalo nádobí a podobně, na to jsem zvyklá, ale to se s tím pátečním nedá srovnat,“ dodala včera Tamaki Shimizu, „během prvních otřesů jsem byla v knihovně a to se třásl nejen celý dům, ale z regálů začaly vypadávat knihy.“ Pak ještě přišly takzvané zbytkové otřesy, které se vracely několik hodin a které děsily každého. Nikdo totiž netušil, kdy toto peklo skončí.
Tamaki měla poměrně štěstí, protože žije sto kilometrů severně nad Tokiem, v místech, která nebyla tak poničena. Aby se ale sama vůbec dostala na tokijské letiště a splnila svoji pracovní povinnost turistické průvodkyně, musela si za 70 tisíc jenů zaplatit taxi, protože veřejná doprava přestala existovat. „Těch sto kilometrů na letiště jsme kvůli pobořeným mostům a poničeným silnicím jeli šest a půl hodiny.“
Zbylých pět členů výpravy muselo projít takřka celé Tokio pěšky a někteří z nich tak měli před nástupem do letadla v nohách třicetikilometrovou pouť. To ještě ale nikdo z nich netušil, jaké peklo opouštějí.
