Chytil ho za oděv pod krkem s tvrzením údajného dluhu ve výši nejméně 3000 Kč u další osoby. Násilím ho donutil usednout do BMW, se kterým na místo přijel s dalším mužem. Odvezli ho k jeho fordu na jiném parkovišti, uzamkli ho dětskými pojistkami v bavoráku a vnikli do auta zadrženého. Vybrali z něj věci za 6331 Kč. (Podle poškozeného vytrhali i lišty, jak zřejmě hledali peníze.)

Naložili věci do BMW a s poškozeným odjeli do lesa u Nicova. Tam ho donutili vystoupit, zbili ho pěstmi a zkopali. Znovu ho naložili, Jindřich Č. mu hrozil dalším bitím a když poškozený mlčel, znovu ho vyvlekli z vozu a napadli.

Když slíbil, že peníze do rána sežene, přinutili ho v autě svléct se, prohledali mu oblečení a sebrali mu drobnosti. Při další cestě ho neustanovený muž vyzval, aby si zul boty v hodnotě asi tisícovky, a pak ho bosého vysadili.

Jindřich Č. jednání popřel. Poškozeného prý zná osm nebo deset let, zafetovali si spolu, když potřeboval pomoci, pomohl mu, a teď neví, proč takto vypovídá.

U hlavního líčení výpověď změnil. Rozvinul, že se dozvěděl o tom, že poškozený podává drogy nezletilým, a domlouval mu za to. Ten mu pak nabízel jeho forda za čtyři tisíce, které prý nutně potřeboval. Protože od něho neměl klíče, pan Č. je na jeho přání otevřel, ale vůz nechtěl.

Druhý den mu přítelkyně řekla, že je u nich zase ta zfetovaná dívka, tak ji vezl domů. Cestou zahlédl poškozeného, zastavil a dal mu facku, aby tu dívku nechal na pokoji. Pak ho odvážel na to parkoviště, kde měl auto.

Ten mu cestou nabízel drogu, kvůli které se následně pohádali. Od té doby ho prý neviděl.

Poškozený u Okresního soudu v Prachaticích odmítl k věci vypovídat a soud tedy četl jeho výpověď z přípravného řízení.

Toto jednání soud kvalifikoval jako přečiny vydírání a krádeže, a protože ono září Jindřich Č. také opakovaně řídil BMW přes zákaz, přidal mu v rozsudku i přečin maření výkonu úředního rozhodnutí.

Vzal v úvahu jeho již osmnáct předchozích soudních projednání pro činy, jichž se dopouštěl zpravidla krátce po propuštění z výkonu trestu. Tentokrát mu uložil úhrnný rok do věznice s ostrahou a zákaz řízení na 18 měsíců.

Státní zástupce se odvolal a chtěl alespoň dvakrát přísnější trest – nešlo jen o vyřizování si účtů dvou kriminálně závadových osob, ale o společensky závažné činy. Skutek byl dle něho loupeží.

Odvolal se i obžalovaný. Obhájce mínil, že jeho mandant byl odsouzen jen na základě výpovědi nevěrohodného poškozeného. Navrhl obžaloby ho zprostit či upustit od potrestání a propustit ho z vazby.

Jindřich Č. opakoval, že žádný trestný čin nespáchal. Tak, jak bylo žalováno, se věc nestala. Poškozený ho prý lživě obvinil, proto také u soudu odmítl vypovídat.

„Věděl moc dobře, že dostal kvůli té holce, ale ne zase tolik, aby musel ležet v nemocnici,“ tvrdil obžalovaný. „Já chtěl jen, aby tu holku nechal na pokoji a nedával jí drogy, nechtěl jsem ji mít doma u družky zfetovanou. To je nějaké vydírání? Zabránil jsem tak vlastně trestnému činu! Nejsem svatý, ale takhle to bylo, proč bych lhal?“

Krajský soud ho ale nevyslyšel. Jeho odvolání zamítl a k odvolání žalobce rozsudek částečně zrušil. Jindřicha Č. uznal vinného loupeží a za tento skutek a sbíhající se maření výkonu úředního rozhodnutí mu uložil tři roky do věznice s ostrahou. Rok a půl nesmí řídit motorová vozidla.

Obžalovanému se to tak nelíbilo, že ani nechtěl slyšet odůvodnění rozhodnutí a nechal se rovnou odvést do výkonu trestu.

Proti čtvrtečnímu rozhodnutí není řádných opravných prostředků.