Celá hrůznost skutku, který v pátek 4. února projednal krajský soud, byla patrna v momentu, kdy do síně vstoupila poškozená. Babička jako věchýtek, o francouzské holi, ve věku 77 let . . .

V jejím bytě ve Strakonicích ji loni 17. května po dvacáté hodině přepadl v úmyslu získat majetkový prospěch Vladimír Š. (23). Včera u hlavního líčení skutek doznal.

Vypověděl, že slíbil bratrovi nastupujícímu do výkonu trestu, že se postará o jeho družku. Ta bydlí ve stejném domě jako zmíněná stařenka.

Kritického dne ho prý požádala o sehnání peněz na nájem. Matka mu půjčila 1500 korun, nevlastní otec taky 1500, ale ty od něho pak utratil. Bratrova družka ho pak údajně navedla na sousedku, která je prý má v obýváku. „Čekal jsem, že by tam mohlo být tak deset tisíc,“ řekl.

Zazvonil u poškozené, jestli třeba nepotřebuje vynést koš.

„Poznala jsem ho, byli u mne s bratrem koledovat na Velikonoce,“ uvedla včera stará paní.

Pak se tam vrátil s tím, jestli mu nepůjčí vajíčka pro děti. První odnesl a vrátil se pro další. „Odložil si je a já mu šla otevřít dveře na chodbu,“ líčila poškozená. „Vtom mě zatlačil do bytu a začal škrtit a mlátit.“ Ztratila vědomí.

Když si paní na výzvu soudu prohlížela zblízka osoby v jednací síni, u Š. se zastavila a v očích jí zablýskalo. „Á, to jste vy, co jste mne zmlátil!“ poznala ho. „Já myslela, že mi zlomíte krk . . . Že se nestydíte!“ – „Stydím,“ zmohl se mladík na odpověď tváří v tvář, a paní dodal: „Vás by měli ještě zavřít!“
Žena utrpěla řadu podkožních krevních výronů a otřes mozku. Ten při delším bezvědomí hrozil vyvolat poškození mozku nedokrevností, což už je zranění těžké. V důsledku útoku utrpěla i posttraumatickou stresovou poruchu.

„Párkrát jsem ji praštil pěstí,“ řekl obžalovaný. Chvilku prý volala o pomoc, pak žádné zvuky nevydávala. Přes hlavu napadené ženy přehodil deku a bil ji přes ni, i když už ležela na zemi a nebránila se.

Co jste tím sledoval? ptal se předseda senátu. Chtěl jste peníze, proč jste tedy pro ně rovnou nešel? Poškozená by vám v tom nemohla zabránit. Jaký byl tedy důvod toho bití?

„Nevím,“ odpovídal Š.

"Věděl jste, že vás zná. Co jste si myslel, že o přepadení řekne? Jak jste chtěl zabránit tomu, aby vás identifikovala? Není moc možností, tedy třeba tím, že byste ji zabil?! pokračoval předseda senátu.

„Nenene,“ ujišťoval obžalovaný, ale soudce byl důsledný: Jaký to tedy mělo smysl? Jak dlouho byste v tom bití pokračoval, kdyby někdo nezazvonil u dveří? A Vladimír Š. zase jen řekl, že neví.

Soused z domu totiž při sledování televize zaslechl ránu, jako když něco spadne, a pak sípání. Šel na sousedku zazvonit. Sípání se ještě několikrát ozvalo. Šel tedy za správcem domu, jestli nemá od jejího bytu klíče, a pak je vykopl.

Vladimír Š. mezitím vyskočil z okna. Předtím v bytě sebral mobil za asi 600 korun.

Soused ležící paní otočil na bok a vytáhl jí jazyk. Začala dýchat. Pak volal záchranku.

Obžalovaný k výpovědi svědka neměl připomínek. Předseda senátu ale poznamenal, že by mu měl poděkovat – že ho možná svým zásahem zachránil od obžaloby z vraždy. „Tak vám alespoň poděkuju já,“ dodal ke svědkovi. „Málokdy sousedé tak angažovaně reagují . . .“

Žena utrpěla řadu podkožních krevních výronů a otřes mozku. Ten při delším bezvědomí hrozil vyvolat poškození mozku nedokrevností, což už je zranění těžké. V důsledku útoku utrpěla i posttraumatickou stresovou poruchu.

Druhý den odpoledne Š. ve Strakonicích v prodejně Billa odcizil věci v hodnotě nejméně 169,60 koruny, ačkoliv byl 18. června 2009 pro krádež odsouzen na 18 měsíců podmíněně na tři roky.

Krajský soud včera obžalovaného uznal vinným zvlášť závažným zločinem loupeže a přečinem krádeže. Uložil mu úhrnných osm let odnětí svobody do věznice s ostrahou.

„Je otázka, co by se stalo, kdyby soused nezasáhl, kam až by vedlo násilí obžalovaného,“ řekl předseda senátu. „Nabízí se, že chtěl poškozenou usmrtit nebo zranit tak, aby o něm nemohla podat svědectví. Nepovažujeme to ale za prokázané s naprostou jistotou, proto ho odsuzujeme jen za úmysl směřující ke způsobení vážné zdravotní újmy.“

Obžalovanému přitěžuje předchozí život. „Hřešil na velkou benevolenci strakonického soudu, který mu opakovaně ukládal za trestné činy spáchané v podmínce opět jen podmíněné tresty,“ řekl předseda senátu.

„Nebezpečnost jeho činu pak výrazně zvyšuje to, že se jej dopustil vůči osobě invalidní, malého vzrůstu, o váze jen 44 kilogramů, která nebyla způsobilá se mu adekvátně bránit. Každá loupež obecně je amorální, ale spáchaná vůči takovéto osobě je výrazně zavrženíhodná . . .“ Rozsudek není v právní moci.