„Například projekt Akademie volného času byl primárně zaměřený na seniory. V loňském roce jsme na něj získali grant z ministerstva kultury a jelikož se setkal s příznivými ohlasy, letos na něj navazujeme sérií besed a přednášek věnovaných aktivním seniorům, ale pochopitelně i všem, kteří projeví zájem,“ uvádí ředitelka knihovny Andrea Karlovcová.

Úvodní beseda zmíněného cyklu byla cestopisná, příští měsíc knihovnu navštíví novinář a publicista Stanislav Motl, dále to budou mimo jiné přírodovědec Václav Větvička či Ivo Šmoldas.

Pro nejmenší čtenáře je naopak určena akce Pasování prvňáčků na čtenáře, kterou knihovna rozjela také v loňském roce. „Jedná se o celostátní projekt, který má propagovat čtenářství u dětí. To je podle mě velice důležité, protože dnes děti daleko víc lákají počítače či mobily. První ročník akce se setkal u malých čtenářů s velkým nadšením,“ pokračuje ředitelka.

U mnoha dětí se podaří probudit zájem o čtenářství, ale pochopitelně řada z nich s přibývajícím věkem naopak odpadá. „Největší propad je kolem věku třinácti – čtrnácti let, kdy děti přestávají chodit do knihovny. Spousta se jich ale potom vrátí do dospělého oddělení. Stále se snažíme pro tuto věkovou kategorii vymyslet něco zajímavého,“ konstatuje Andrea Karlovcová.

Ve Šmidingerově knihovně funguje několik oddělení. Takzvaným srdcem knihovny je oddělení pro dospělé, kde rok od roku lehce narůstá počet výpůjček. Návštěvnost hodně zvýšil zájem o audioknihy, což jsou knihy namluvené na CD. Také se podle slov ředitelky poslední dobou dost půjčuje cizojazyčná literatura, zejména pak ta anglická.

Jako další oddělení stojí za zmínku oddělení pro děti, čítárna, hudební oddělení, studovna, oddělení základních knihovnických informací, které podporuje menší knihovny v regionu, oddělení doplňování a zpracování fondu či zvuková knihovna pro nevidomé, kterou založila strakonická knihovna jako první v Jihočeském kraji v roce 1997.

Co se týče rozšiřování knihovního fondu, je knihovna omezena prostorem. „Většinou to funguje tak, že starší opotřebené knihy se vyřadí a pořídí se nové. Knihovní fond je tedy stále zhruba stejně velký, jen se obměňuje,“ vysvětluje ředitelka knihovny.

Největším trhákem, který knihovna v posledních letech zaznamenala, byla Šifra mistra Leonarda. „Čtenáři na ni čekali třeba i rok. Nebylo žádnou výjimkou, že bylo dvacet lidí ve frontě na rezervaci,“ říká ředitelka. Dalším trhákem byla kniha Bílá Masajka a v současné době je to trilogie Milénium od Stiega Larssona.

Obecně je velký zájem o napínavou literaturu, thrillery, fantasy, ale i o oddychovou četbu pro ženy. Stále se půjčuje i klasická povinná četba.

Historie Šmidingerovy knihovny, která se řadí k nejdéle působícím knihovnám v Čechách, počíná se rokem 1843, kdy vlastenecký kněz, páter Josef Šmidinger, věnoval městu Strakonice soubor knih, určených k veřejnému půjčování. O fungování knihovny v prvních čtyřech desetiletích její existence písemné prameny mlčí. Významná změna v historii knihovny přišla s komunistickým převratem roku 1948. Knihovna byla přejmenována na Okresní knihovnu ve Strakonicích a sloučila se s Riegrovou knihovnou okresního osvětového sboru, která od roku 1927 zajišťovala půjčování knih do menších obcí v okrese. Od roku 1950 přestala být práce v naší knihovně věcí dobrovolníků, stala se samostatnou profesí. Největší rozkvět knihovny začal po roce 1990. Šmidingerova knihovna se během své dlouhé historie několikrát stěhovala, od roku 1949 trvale sídlí v areálu strakonického hradu. Od počátku stoupal počet knih i dalších dokumentů v knihovních fondech. V roce 1880 měla knihovna 616 svazků, v současné době je to 109 349. S růstem fondů se knihovna postupně začala dělit na více oddělení a vznikaly stále nové služby. V letech 2005 – 2007 proběhala rozsáhlá rekonstrukce budovy knihovny. Stavebními úpravami vznikly nové, moderní prostory, otevřena byla nová studovna, společenský sál, řadu návštěvníků potěšil i výtah a v neposlední řadě jsem získali nové vybavení půjčoven. V roce 2008 byla otevřena Hradní Vševědna, prostor se středověkým klenutím a zajímavou atmosférou sloužící v sezoně zejména turistům a návštěvníkům areálu strakonického hradu.

Práce s lidmi člověka časem unaví

V knihovnictví pracuje Jarmila Janšová (58) ze Strakonic od roku 1975. Konkrétně ve strakonické Šmidingerově knihovně je od roku 1986.

Co vás k tomuto oboru přivedlo?
Náhoda. Když jsem skončila gymnázium, myslela jsem, že na mě čeká svět, a on tak úplně nečekal, takže jsem hledala a hledala, až jsem našla práci v knihovně. A později jsem přestoupila sem, kde jsem za tu dobu prošla snad všechna oddělení.

Ve kterém se vám líbilo nejvíc?
Hodně mě bavilo dělat v půjčovně s lidmi, ale pravda je, že lidé člověka časem unaví. Teď dělám v katalogizaci, kde mě to také moc baví. Všichni si myslí, že u téhle práce si hodně přečtu, ale tak to vůbec není. Na to není čas.

Celý den se pohybujete mezi knížkami. Máte pak ještě chuť číst ve svém volném čase?
Čtu ráda, ale je to složité, protože já když se do knížky začtu, tak čtu klidně do čtyř hodin do rána. Jsem ten typ, co musí knížku zvládnout na jeden zátah.

Jak vnímáte za téměř 25 let vývoj strakonické knihovny?
Je to nesrovnatelný rozdíl. Dříve to byly takové kutlochy, dnes máme krásné prostory. I celkový přístup byl úplně jiný a obsah knihovního fondu daleko slabší. Dříve jsme měli výhodu v tom, že jsme měli poměrně dost peněz, protože nic pořádného nevycházelo. Když pak vyšla detektivka, mohli jsme si dovolit koupit ji i v několika výtiscích.

Jak moc ovlivnil práci knihovníků nástup počítačů?
To se nedá srovnat. Před lety to fungovalo tak, že každá knížka měla knihovní lístek, na který se muselo napsat číslo čtenáře, dát razítko s datem a zařadit do obálek. Dneska to načteme na počítači a můžeme se daleko víc věnovat pomoci čtenářům nebo úpravám v knihovně. Je to zkrátka obrovský rozdíl. Jen je pak problém, když počítače zradí a přestanou jít.