Profese učitelky a knihovnice mají spolu velmi společného. Učitelka na ZŠ Lidická Jarmila Kolesová přizvala do Štafety Strakonického deníku knihovnici z dětského oddělení Šmidingerovy knihovny ve Strakonicích Miladu Samcovou.

Vím, že celý svůj profesní život se věnujete práci v dětském oddělení knihovny. Vybrala jste si práci knihovnice pro svůj kladný vztah ke knihám?

Vzpomínám si, jak se nás paní učitelka v první třídě ptala, čím chceme být, až budeme velcí. Hrdě jsem oznámila, že budu knihovnicí, protože jsem si do dětského oddělení Okresní knihovny ve Strakonicích chodila půjčovat knihy ještě před zahájením povinné školní docházky. S velkým zájmem jsem tiše sledovala, jak se paní knihovnice Julie Režná hbitě pohybuje za pultem, nabízí a doporučuje dětem knihy, a přála jsem si být jako ona. A tento sen se mi splnil. Jsem knihovnicí, pracuji s dětmi a často vzpomínám na milou a vždy usměvavou paní Režnou.

Ráda bych se vás zeptala, jestli jste v dětství ráda četla a jaká kniha byla vaše nejoblíbenější?

Mojí nejoblíbenější knihou byla Erbenova Kytice. Provází mě již od předškolního věku. Jezdila k nám teta z Prahy, sestra mé babičky, která se vyžívala v dramatickém recitování Erbenových balad. Ještě nyní mně běhá mráz po zádech, ještě dnes slyším její hlas, který sugestivně přednášel o bájných časech, kdy krajem bloudily polednice, ve vodách žili vodníci, oživlí nebožtíci ohrožovali živé nevěsty, lidé se převtělovali do stromů a na Velký pátek se odkrývaly skrýše s poklady. Baladu Osiřelo dítě, nejstrašnější horor jaký znám, jsem vždycky obrečela – „ . . .  když hlavičku češe, krev potůčkem teče . . .“. Od té doby jsem knihu přečetla přinejmenším snad padesátkrát a ještě dnes mě při jejím čtení mrazí a mám před sebou obraz tety, která při mytí nádobí tklivým hlasem recituje své milované balady. Těch knih, které mě provázely životem, byly stovky. Ale na opuštěný ostrov bych si určitě vzala knihu Co život dal a vzal od Betty MacDonaldové.

Denně se setkáváte s malými čtenáři. Zajímalo by mě, zda z dlouhodobého hlediska se změnil zájem dětí o čtení a jak se mění zájem o určité žánry.

Možná se ode mne očekává, že budu říkat: dnes děti nečtou, nebo čtou daleko méně, to se s dobou před 25 lety nedá porovnávat a tak podobně. Ale pokud je otázka položena takto, musím říci, že nezměnil. Děti, které chtějí číst a mají knížky rády, k nim přistupují stále stejně. A stále pozoruji i stejné typy čtenářů. Hltavce, kteří přečtou doslova na co přijdou, rozvážné čtenáře, kteří každý řádek vychutnávají, či děti, které čtou pouze jediný typ literatury. Myslím, že se na přístupu dětí ke knize opravdu mnoho nezměnilo. Změnil se však radikálně zájem o žánry. Dnes vede fantasy. Dokonce i někteří z rodičů žasnou, jak tlusté knihy jejich děti čtou a jak rychle je dokáží přečíst (příkladem může být trilogie Eragon, Eldest, Brisingr).

Budete pokračovat v akci Pasování prvňáků na Rytíře čtenářského řádu? Přivedla do knihovny tato akce nové mladé čtenáře? Jaké akce chystáte v následujícím roce?

V akci Pasování prvňáčků na rytíře čtenářského řádu budeme pokračovat. Smyslem projektu je přilákat právě se rodící čtenáře ke čtení tím, že jim umožníme snadný vstup do míst, kde se soustřeďují knížky a navíc ten vstup náležitě oslavíme, aby si každé dítě uvědomilo, že se děje něco mimořádného. I když ještě nečte pravidelně, možná se „chytí drápkem“. A uvízne. Zároveň se knihovna dětem snaží nabídnout příjemné, pohodlné a atraktivní prostředí, které jistě také ovlivňuje vznikající vztah ke knihám a čtení. Čtenářem je hlavně ten, kdo čte rád. V roce 2011 chystáme pro děti spoustu akcí, za všechny bych zmínila Noc s Andersenem, projekt Knížka pro prvňáčka, loutková představení divadélka Dráček, besedy se známými a oblíbenými dětskými spisovateli a ilustrátory, atd.

V posledních letech převládá názor, že zájem o čtení vytěsňují hry na počítači a televize. Máte stejný dojem?

Tyto představy jsou zbytečně pesimistické. Tři čtvrtiny českých dětí přečtou za měsíc alespoň jednu knihu. Zdá se vám to málo? U dospělých čtenářů je toto číslo jen o něco vyšší. Průměrný Čech přečte za rok 16 knih.

Dokázala byste porovnat počty čtenářů před masivním rozšířením počítačů do domácností s počtem dnes?

Lidé se rodí s různými dispozicemi zakódovaných v genech. Někdo dostane do vínku hudební nadání, někdo pohybové, výtvarné, někdo vládne dobře slovem a někdo rád čte. Vždycky to tak bylo a bude a žádné technice se nikdy nepodaří vytlačit knihu a umění. Věřím proto, že pokud bude tento svět obývat lidská rasa, knihy nevymizí a číst se nepřestane.

Jaký typ literatury v současnosti převládá mezi malými čtenáři?

Jak jsem již řekla, ve velké oblibě je dnes žánr fantasy – čtyřdílná série Stmívání (Twilight), Odkaz dračích jezdců (již zmíněný Eragon), Harry Potter, apod. Dále však také klasika v podobě Dětí z Bullerbynu a Mikulášových patálií. Velmi mě těší, že se stále hodně čte třeba Čapkovo Povídání o pejskovi a kočičce. Z moderní české literatury jsou mezi dětmi oblíbené knihy Ivony Březinové, Ivy Procházkové a Petry Braunové. Ale na čtenářském ústupu je dobrodružná klasika autorů typu Julese Verna a Karla Maye. O dobrodružství v četbě však děti nepřicházejí. V současné literatuře ho nacházejí dost a dost.

Vím, že v dnešní době jsou knihy velmi finančně náročné. Máte dostatek prostředků k nákupu nových knížek? Jak získáváte finance?

Knihovna je organizací zřizovanou Městem Strakonice. Finanční prostředky na nákup nových knih a dalších dokumentů jsou součástí rozpočtu, který poskytuje zřizovatel.

Podle výsledků mezinárodního srovnávání znalostí PISA, čtenářské dovednosti žáků České republiky jsou podprůměrné. Zpráva uvádí, že se v ČR rapidně zmenšil počet žáků, kteří čtou denně nějakou dobu pro radost. Odráží se toto i na zájmu dětí v návštěvnosti knihovny?

K výsledkům, že patnáctiletí žáci České republiky dopadli v mezinárodním testování funkční gramotnosti PISA, které bylo zaměřeno na zjišťování úrovně matematických, čtenářských a přírodovědných dovedností a znalostí, tak neslavně, bych se nerada podrobněji vyjadřovala. Jejich výsledky se zhoršují přinejmenším už asi 10 let. Může za to reforma školství, která je příliš liberální anebo že reforma do škol dodnes nedorazila a ve školách se učí pořád stejně, jak za časů babiček současných dětí? Jsem přesvědčena, že nejvíce stimuluje děti ke čtení kladný příklad v rodinném prostředí. V současné době jsme v naší knihovně zaznamenali příliv malých čtenářů, kteří již v předškolním věku navštěvují knihovnu se svými rodiči a tráví zde hodně času – náš nejmladší čtenář se narodil 23.prosince 2009. Musím konstatovat, že návštěvnost knihovny neklesá – i když to, aby děti objevily a našly zalíbení ve své knihovně, nás stojí hodně úsilí a práce. Knihovny dneška už dávno nejsou o přísných pohledech a zkostnatělých předpisech a to je moc dobře.

Často se setkáváme s věcnými a pravopisnými chybami v novinách a časopisech. Týká se tento problém i dětské literatury? Stalo se vám někdy, že vás děti upozornily na chybu v knize?

Úroveň knih pro děti se odvíjí od zodpovědnosti nakladatelů dětských knih. Na prvním místě je stále Albatros, jehož logo je dodnes zárukou dobré kvality, zajímavé jsou knihy z nakladatelství Thovt. Pro současnou produkci pro děti je však patrný dramatický pokles úrovně většiny časopisů určených dětem a mládeži. Aby mě děti upozornily na chybu v knize, to se mi ještě nestalo.

V příští štafetě 31. prosince vyzpovídá Milada Samcová instruktorku zumby, fitboxu a flowinu Darinu Vernerovou.

Milada Samcová: Narodila se ve Strakonicích, vystudovala Gymnázium a knihovnickou školu v Praze. Po studiích pak pracovala v Městské knihovně ve Volyni a potom ve Strakonicích v oddělení pro dospělé a posléze pro děti, kde pracuje dodnes. Má ráda přírodu, kterou si plně užívá na venkově, kde v současné době žije. Myslí si, že život se nemá brát příliš vážně, ale spíše s humorem a nadhledem.