Zdravotní sestra nebo učitelka v mateřské škole. Mezi těmito dvěma profesemi se Jitka Průchová (33) z Bělčic v mládí rozhodovala. „Vždycky jsem měla potřebu pomáhat druhým,“ dodala. Dnes pracuje už čtvrtým rokem v Domově seniorů v Blatné jako všeobecná sestra.

Co je náplní vaší práce?

Cévkuji pacienty, dělám odběry krve, měření tlaku, ale pracuji i na počítači.

Vzpomínáte na první den v současném zaměstnání?

První den? To jsem nastoupila nejdříve jako pečovatelka. Vzpomínám jen, že jsem byla nervózní.

Jak se vám pracuje se starými lidmi?

I když někdy nemám náladu, nesmí to na mě být poznat. Je důležité se usmívat, být milá. Ke každému seniorovi přistupuji individuálně, někdo má raději společnost, někdo chce být sám. Mám lidi tady ráda. Někdy mi děkují, jsou rádi, když je pohladíte, když se zeptáte na jejich rodinu, když jim věnujete vlídné slovo.

Jak vás klienti oslovují?

Někteří mi říkají jménem. Když mě vidí, volají: Jé, Jituško! Taky mi říkají, sestři.

Odpočíváte?

Relaxuji doma s dětmi. Ale občas se mi stane, že jsem doma a zůstávám myšlenkami v domově. Zvláště, když nějakého klienta odvezla záchranka, tak si ještě kolikrát s kolegyněmi voláme, že ho vrátili z nemocnice, jak to dopadlo, jak mu je. Nejde tak úplně vypnout a nemyslet na práci i doma.

Nosíte stejnou uniformu jako nemocniční sestry?

Když jsem dělala v nemocnici, měla jsem zelenou halenu, zelené nebo bílé kalhoty, je to velmi podobné. V létě máme povoleny bílé kraťasy. Klienti podle uniformy hned poznají, že jsem zdarvotní sestra.

Naplňuje vás tato práce?

Neumím si už ani představit, že bych pracovala někde jinde. Tahle práce mě hodně těší. Nemám pochyb o tom, že je smyslupná.