Z prostředí vzdělávání do světa vyhledávání talentů, burácejících motorů a vůně benzinu. Tam se přesunula Štafeta Strakonického deníku poté, co učitel matematiky a tělocviku na SPŠ Strakonice Tomáš Dunovský oslovil Jana Stracha, majitele firmy MEFO Sport Centrum Jinín, které se zabývá výběrem talentovaných motokrosových jezdců z celé republiky.

Jak jste se k motokrosu dostal?

Pocházím z Berouna, kde vždy byla velká základna motokrosových jezdců, která na sebe věkově navazovala. Zároveň v Berouně byl motokrosový areál „Brdatka“, kde se pořádaly jak závody Mistrovství republiky, tak významné mezinárodní závody. K vlastnímu motokrosu jsem se dostal cestou mého kamaráda, který jezdil motokros.

Baví vás ještě po těch letech, co jste v kolotoči závodů, se na ně dívat?

Aby i po tak dlouhých letech bavilo člověka koukat skoro každý víkend na motokrosové závody, tak je nutné na tom závodě mít „svého“ motokrosového jezdce. Toho mám od doby, kdy jsem sám aktivní závodní dráhu ukončil. Nastoupil jsem jako trenér krajského střediska Středočeského kraje pro motokros. Od té doby se v motokrosu pohybuji na různých úrovních od ředitele závodů, předsedy jury, trenéra, managera a určitě jako diváka.

Myslíte, že motokros je pro diváky zajímavý? Proč na něj ale chodí tak málo lidí?

Motokros pro diváky je určitě zajímavý svou atraktivitou, jednak skoky, předjížděním jezdců atd. Divácká návštěvnost utrpěla novými možnostmi, které v současném životě jsou. Ať už to jsou počítače, televizní přenosy možná i pohodlnost. Z druhé strany je třeba v motokrosu se zamyslet nad délkou jednotlivých jízd. Možná by více vyhovoval systém, který se v minulosti praktikoval na seriálu televizních motokrosů, to znamená krátké rozjížďky, hodně startů a vyvrcholení finálovou jízdou.

Vždycky jsem měl problém s autoritou, s podřizování se, ale u vás mi přijde jaksi samozřejmé poslechnout a udělat co je třeba. Máte nějaký recept jak si autoritu získat a udržet?

Motokros je sport jednotlivce, ale vše okolo je práce týmová včetně přípravy sportovce. Práce v týmu je naslouchat těm druhým, pak shrnout poznatky a rozhodnout, kterým směrem je nejvýhodnější jít dál, včetně vzetí odpovědnosti na svoji osobu za špatné rozhodnutí. Ve sportu, kde se úspěch a prohry velice často střídají, takže po prohrách by člověk od sportu nejraději utekl, ale dál ho táhne vůle a fanatismus k motokrosu.

V Jiníně je jediné centrum mládeže pro motokros a enduro v republice. Myslíte, že má v dnešní době úspěch ještě naději na přežití?

V každé společnosti je místo a prostor pro sport a další vyžití. Věřím, že i v současné době razantních úspor ve všech oblastech podpora sportu hlavně v mládežnických kategorií zůstane. Nedávno jsem viděl na jednom závodišti transparent „na motorkách v boji proti drogám“. I to je cesta pro mládež.

A na závěr. Co poradíte klukům, kteří ještě na motorce neseděli, ale chtěli by si to vyzkoušet a třeba i začít závodit?

Motocyklový sport, jako většina sportů, je o vůli a poctivé práci v přípravě. Myslím, že tím si každý otestuje sám sebe a určitě to pomáhá v životě při rozhodování o přístupu k práci, ale i v osobním životě, což všem doporučuji.

Nejen o školství a motokrosu, ale o svém pohledu na dění ve Strakonicích, dalších koníčcích a životních zlomech bude v příští štafetě vyprávět ředitel SPŠ Strakonice Petr Wágner.

Jan Strach:Narodil 27. března 1943 v Berouně, kde také navštěvoval základní školu. Absolvoval Střední odborné učiliště v Mladé Boleslavi a studium zakončil maturitou. Je motokrosovým trenérem II. třídy. Je ženatý, má dva syny a dceru. Jeho největším životním koníčkem a nyní i povoláním je motokros.