Po následující čtyři roky povede Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity geograf Michal Vančura. Na českobudějovickou vysokou školu přišel v roce 1997. „Nechci, aby mi funkce děkana změnila vztahy se studenty,“ říká.
Ve středu 29. září začal nový akademický rok. Jaké to bylo pro vás coby novopečeného děkana?
Pro mě osobně se nic zásadního nezměnilo, ve funkci děkana jsem od 1. září a byl to další pracovní den. Na druhou stranu si uvědomuji, že začal akademický rok, vnímám oživení v našich budovách a ta nádherná atmosféra na mne velmi pozitivně působí.
Pocítil jste už nějaký rozdíl v tom, jak vás vnímají studenti?
Zatím jsem měl pouze úvodní přednášku pro studenty prvních ročníků, kteří mě neznají. Žádnou změnu jsem tedy nepostřehl a abych pravdu řekl, ani žádnou zásadní neočekávám.
Vaše role na škole se ale přece jenom asi trochu změní.
To nejspíše ano. Na druhou stranu jsem se ve své praxi vysokoškolského pedagoga vždy snažil věnovat studentům poměrně intenzivně. S mnohými spolupracuji na projektech, vedu jejich bakalářské nebo diplomové práce, přednáším, jezdím do terénu. Jestliže ke mně budou nyní přistupovat s větší bázní nebo přílišným respektem, věřím, že se to časem prolomí. Nechtěl bych, aby mi děkanství nějak zásadně měnilo vztahy se studenty. Přímá spolupráce s nimi je pro mne velmi důležitá, protože mi přináší zpětnou vazbu.
Vstupujete do nového akademického roku již s nějakými konkrétními cíly a úkoly?
Těch věcí, kterým bych se chtěl věnovat, je velké množství. Velká část z nich však bohužel souvisí se současnou situací ohledně státního rozpočtu a dalšího financování školství. Je před námi období, kdy budeme hledat další úspory a rezervy. Důležitou oblastí je dále například prezentace fakulty na veřejnosti. Celá řada škol ukazuje, co umí, jaké mají vědce, pedagogy nebo absolventy. Chci, abychom to ve větší míře dělali i my, abychom se dokázali patřičně pochlubit našimi úspěchy.
Hovoří se také o tom, že v souvislosti s demografickým vývojem budete mít méně studentů. Obáváte se toho?
Zde nejde o bázeň, ten stav je zkrátka takový. Podle mého názoru je ale mnohem důležitější uvědomit si to, že se snižuje úroveň znalostí, se kterými k nám přicházejí absolventi středních škol. Jak studentů ubývá, školy berou i ty, které by v minulosti nepřijaly. Na druhou stranu tahle práce je i tak trochu výzvou. Existuje poměrně velké množství studentů, jejichž potenciál objevíme až po čase. Ze začátku o nich pochybujeme, ale když se chytnou, tak z nich mohou být velmi kvalitní absolventi a pedagogové.
Jaká je podle vás úroveň budějovické pedagogické fakulty? Obstojí v konkurenci?
Pokud se podíváme na srovnávací ukazatele zveřejňované například ministerstvem školství, můžeme říci, že má velmi dobrou úroveň. Konkurence je ale stále tvrdší. Mým úkolem je dělat maximum, abychom obstáli.
Máte se tedy čím chlubit?
Určitě. Nechtěl bych zde nějaké obory upozadit, ale z poslední doby mě zaujaly například výsledky našich fyziků, biologů, velmi silná je i pedagogická psychologie. Úspěchy mají i naši výtvarníci či hudebníci. Prakticky každé pracoviště fakulty se může pochlubit velmi kvalitními výsledky své práce.
Pedagogická fakulta má nejvíce studentů na Jihočeské univerzitě. Najdou všichni uplatnění?
Myslím, že uplatnění našich absolventů je zatím velmi dobré. Učitelská příprava naučí studenty mimo jiné komunikovat s lidmi, jednat v komplikovaných situacích, takže jsou dobře připraveni na dráhu učitele i jinou. Chtěl bych ale klást maximální důraz na to, co je naším hlavním posláním, tedy výchovu budoucích učitelů.
Jaké požadavky by měla fakulta klást na budoucí učitele?
Odcházet by od nás měli maximálně připravení absolventi. My bychom jim měli dát kvalitní odborný základ, pomoci jim získat široký obecný přehled a naučit je další specifické dovednosti, jako například, jak si poradit s atmosférou ve třídě či s problémovými žáky. Zároveň by student měl projít řádnou praxí a osahat si učitelské povolání také po praktické stránce.
Co vlastně přivedlo na akademickou půdu vás?
Studoval jsem v Brně a po absolvování přírodovědecké fakulty jsem tam zůstal učit a na částečný úvazek zároveň pracoval ve firmě, která se zabývala poradenstvím v regionálním plánování. Pak jsem ale jednoho krásného dne zatoužil vrátit se do rodných Budějovic a shodou okolností byla příležitost přednášet na zdejší pedagogické fakultě.
Lákalo vás jít učit?
Ano, nejsem však příznivcem klasických velkých přednášek. Rád pracuji spíše v menším kolektivu, snažím se věnovat studentům individuálně. Mám rád práci na konkrétních projektech se studenty, u kterých vidím, že mají zájem, byť třeba nejsou géniové. A pokud v nich dokážeme to nadšení pro práci udržet, tak to mě těší nejvíc.