Každý pacient je pro mikrobioložku a parazitoložku Markétu Hajnou hádankou. „Mikrobi neskáčí ze zkumavek, i když pod vlivem některých televizních reklam už mnozí získali pověst hrůzných příšer,“ říká o své práci.

Jak se přesně jmenuje práce, kterou děláte?

Od června loňského roku pracuji jako klinický mikrobiolog a parazitolog v centrálních laboratořích strakonické nemocnice na úseku klinické mikrobiologie a antibiotického střediska. V současné době se připravuji na atestační zkoušku z lékařské mikrobiologie pod vedením primářky Evy Šimečkové.

Není vaše práce nebezpečná? Všude plno nebezpečných vzorků . . .

Já bych řekla spíše detektivní. Proti strachu je nejlepším lékem znalost a když víme, jak se daný organismus chová, můžeme ho i kontrolovat.

Vaše práce vás zavedla i do zahraničí. Kam to bylo?

Měla jsem možnost pracovat 15 měsíců v projektu humanitární organizace Lékařů bez hranic v Kyrgyzstánu. Tamní projekt byl zaměřen na správnou a včasnou diagnostiku a léčbu TBC ve vězeňském systému. Mým úkolem jako laboratorního pracovníka bylo společně s týmem místních pracovníků zajišťovat správný odběr vzorků, jejich rychlý transport do laboratoří, včasnou diagnostiku dostupnými metodami, správnou interpretaci a včasné doručení celkového výsledku vyšetření ošetřujícímu lékaři. Kromě toho jsme se také snažili nastavit epidemiologická opatření, abychom zabránili další šíření této nemoci.

Nebála jste se? Vězení, kriminálníci, zločinci.

Kdo se bojí, nesmí do lesa. Ale vážně, nebezpečí nákazy jsme eliminovali pravidelným nošením speciálních masek, které zabrání vdechnutí Kochova bacila, původce TBC. V laboratořích jsme dále striktně dodržovali pravidla správné laboratorní praxe. Ve vězení samotném jsme se vždy pohybovali pouze v doprovodu strážců a s vysílačkou.
Práce s pacienty vyžadovala především trpělivost a systematickou práci při vysvětlování proč je nutné odbírat vzorky sputa (vykašlané – pozn. redakce) ráno, proč je důležitá správná diagnostika a nutná léčba jejich onemocnění.

Jako jedna z prvních víte, co člověku je, jaké má potíže. Padá to na vás někdy?

Tak samozřejmě, že ne všechny diagnózy jsou optimistické, ale snažíme se v našem pracovním kolektivu vidět za prací především pacienta, kterému můžeme pomoci včasným a správným průkazem etiologického agens jeho potíží. Při této práci pak nezbývá čas na pesimismus.

Už jste sama potřebovala vyšetření, které tady provádíte? Už se pod mikroskopem objevila i vaše krev?

Musím to zaklepat. Zatím pouze běžná vyšetření v rámci preventivních lékařských prohlídek.

Vaší uniformou je klasický lékařský oblek. Nepotřebovala byste ale někdy spíš neopren?

Tak v laboratoři snad ne, mikrobi neskáčí ze zkumavek, i když pod vlivem některých televizních reklam už mnohé získali pověst hrůzných příšer. Naopak, některé jsou velmi křehké, dá velkou práci jim vytvořit takové růstové podmínky, aby rostli a cítili se dobře a my pak mohli pozorovat jejich typické projevy chování a vlastnosti.

Baví vás vaše práce?

Baví, moc. Každý pacient je hádanka, kterou se snažíme jako tým co nejlépe vyluštit. Nikdy nejde o rutinní práci , neustále musíte být ve střehu, přemýšlet, analyzovat, konzultovat stav pacienta s ošetřujícím lékařem. Chvíle pochybností si prožije každý, ale naštěstí vždy převládne důležitost pomoci potřebným.