Malá nově natřená budova uprostřed ostrůvku, po jehož okrajích jsou jednotlivé zastávky. Takový byl můj první dojem, když jsem vystoupla na vodňanském autobusovém nádraží. I v tuto hodinu tam bylo vcelku živo, domů totiž právě odjížděli školáci.
Zastihla jsem tam i patnáctiletou Terezu Kalendovou z Netolic, která právě začala ve Vodňanech chodit do školy. „Mně se tady z toho nádraží cestuje celkem dobře. Je to tu přehlední a vlastně ve městě. Jen na zimu by to mohlo být lépe vybavené, aby bylo kam se schovat,“ dodala.
Další cestující je ale poněkud jiného názoru. „Chybí tu lavičky a celkově by to chtělo okolí upravit. Je sice kam se schovat, čekárna je čistá, ale mohla by vypadat líp,“ řekla místní žena. Zároveň ale připustila, že na takové město, jako jsou Vodňany, to zase není tak špatné a za poslední roky se jeho stav rozhodně zlepšil.
Na úpravy nádraží jsem se ptala na firmě Doprava Záruba M&K, s.r.o., do jehož správy patří. „Je to sotva pár týdnů, kdy se dělala fasáda,“ řekla jedna z pracovnic této společnosti. Úpravami prošly i okolní chodníky. Z dalších informací firmy však vyplanulo, že další akci tam zatím neplánují.
Začala jsem se poohlížet po nejbližším okolí nádraží. Bohužel jsem nenašla žádné občerstvení. Cestující ve Vodňanech by se tak musel vypravit asi až na náměstí, které je ale jen pár minut cesty. Další moje hledání se týkalo WC. Šipka z nádraží mě sice úplně správným směrem nevedla, ale nakonec jsem ho přece jen našla na okraji sousedního parčíku. Příliš vábně to kolem něj nevonělo, ale v případě nutnosti by použít šlo. Bohužel otevřené je jen od 6 do 16 hodin.
Pokračovala jsem směr vlakové nádraží, které bylo od zmiňovaných toalet už jen pár kroků. Také to bylo v tuto hodinu v obležení školáků. Dala jsem se tam do řeči se sedmnáctiletým Janem Furišem z Prachatic. I on jel ze školy domů. „Mě se z tohodle nádraží jezdí dobře, nestěžuji si. Jediný problém je, že musím čekat, dřívější spoj mi zrušili,“ poznamenal.
Žena pravidelně jezdící do Svinětic ale ukázal na jiný nedostatek na pohled dobře vypadající stanice. „Největší minus je ale, že jeden z nástupních ostrůvků je daleko od samotné stanice. „Kdo neví, že vlak staví až tam, čeká před nádražní budovou a pak musí dobíhat,“ popsala. V opačném případě při vystupování zase málokoho napadne pohodlně vše obejít kolem nádražní budovy a nevědomě skáče přes mez. To mohu potvrdit ze své vlastní zkušenosti. Při mé nedávné návštěvě Vodňan jsem se ocitla v té samé situaci.
Nádražní budova vypadá skutečně dobře, v čekárně bylo i přes úterní sychravý den příjemně teplo a bylo si kam sednout. Za poplatek zaplacený u kasy je možné použít i WC. Jak z předchozího vyplývá opět jen v době otevíracích hodin, tedy přes den. „Je ale otevřená jen v čase pokladních hodin,“ upozornila mě pracovnice za přepážkou. Venku je ale možností k sednutí poskrovnu.
Podle informací tiskové mluvčí Českých drah Radky Pistoriusové byla nádražní budova ve stanici Vodňany opravena po roce 2005 a je nyní ve velmi dobrém stavu. V loňském roce navíc ještě došlo ke zbourání nevzhledných objektů bývalého skladiště v blízkosti budovy. „Další úpravy nejsou tedy potřeba,“ dodala.
V rámci stavby Správy železniční dopravní cesty byl na trati Číčenice – Vodňany zaveden nový automatický systém zabezpečování vlaků, takzvaný radioblok. V souvislosti s tím bylo zprovozněno i automatické zabezpečovací zařízení obsluhy výpravčího, a to ze stanice Prachatice, a proto ve Vodňanech byly ukončeny činnosti výpravčího a dozorce výhybek. „Pokladna ve stanici Vodňany zůstává otevřena a neplánuje se její zavření,“ zdůraznila Radka Pistoriusová.
A celkový dojem? Přes nejrůznější nedostatky se moje slova shodují s názorem jedné z žen, s níž jsem mluvila. Na takové město jako Vodňany to jde. Cestuji vlakem i autobusem poměrně často. Ano, jsou nádraží přímo výstavní, po kterých by mohli Vodňanští jen závistivě koukat, ale na druhou stranu zašlých opuštěných železničních stanic a autobusových zastávek takzvaně na mezi už jsem viděla také dost.
