Na tu dobu to byla stavba za neuvěřitelných 18 milionů korun (tehdy ještě Kčs) a přesto jí tehdejší prokomunistický tisk věnoval dvanáct řádek ve dvojsloupku a pokus o uměleckou fotku. Ano, je řeč o otevření nového areálu plaveckého stadionu na Křemelce. Psala se sobota 30. září 1972 a den předtím bylo vodní sportoviště slavnostně otevřeno. Hned následující den – v neděli 1. října byl spuštěn jeho zkušební provoz. Strakoničtí to přijali s povděkem a nadšením – jak ukazují čísla v infoboxu. Kromě veřejnosti ale byli nadšeni především sportovci. Než areál vyrostl, měli své útočiště ve venkovním bazénu na Sádkách, v lepším případě cestovali do krytého bazénu v Plzni.

Co tedy tvořilo nový areál? Velká krytá hala s bazénem 25x15 metrů, dva dětské nekryté bazény, jeden nekrytý bazén pro dospělé, šatny, sociální zařízení, bufet, strojovna a technologie. Kompletní areál byl otevřený 1. května 1973. V krytém bazénu mohlo sportovní klání sledovat 500 diváků.

V roce 1976 začala výstavba sauny za 600 000 korun, pracovat začala 10. ledna 1977. V roce 1978 začala rekonstrukce venkovního bazénu, která skončila v červnu 1980. O několik dnů později bylo uvedeno do provozu také minigolfové hřiště a byla vybudována spojovací chodba mezi krytým a venkovním bazénem.

V dalších letech procházel areál úpravami, ale jeho hlavní náplní bylo sportování – plavání a vodní pólo proslavily Strakonice i ve světě. S tím byly spojené i kurzy plavání pro mládež i dospělé, které jako plavání pro školy trvají dodnes.

Těžkou ránu pomalu chátrajícímu objektu zasadily povodně v roce 2002 a těžce narušily už tak zastaralé rozvody elektřiny nebo topení. Základní požadavky nesplňují ani šatny a ve velmi špatném stavu jsou sprchy.

Proto se už několik let mluví o nutnosti rekonstrukce bazénu a jeho přestavby na relaxační centrum – vodní svět, možnost plavání, fitness, moderní občerstvení a mnoho další věcí. Celkové výdaje by v tom případě měly dělat 113 milionů korun. Z dotací je možné získat 40 milionů korun. V případě, že Strakonice s žádostí uspějí, začala by rekonstrukce příští rok a trvala by do roku 2013.

Otázkou ovšem zůstává, kde by město vzalo zbylé peníze – prioritou je výstavba Základní školy Povážská za cca 350 milionů korun. I tuto stavbu město hradí formou úvěru.

– Zkušební provoz začal 1. října 1972 a do konce roku bazén navštívilo 39 450 lidí.
– V roce 1973 přišlo do krytého bazénu 200 000 lidí, k venkovnímu 44 400.
– V prosinci 1976 byl na plaveckém stadionu uvítán miliontý návštěvník.


Pokud se má s areálem plaveckého stadionu něco udělat, je nejvyšší čas. Strakonice zaspaly dobu, říká v rozhovoru technický vedoucí Václav Krýza (58).

Od kdy jste v centru dění kolem plaveckého stadionu?
Přesně od 1. ledna 1973. Takže za pár měsíců už 38 let.

Co to pro Strakonice znamenalo mít takový areál?
Původně tam bylo nevyužité místo, kam se vozila zavážka. Také tam bylo škvárové hřiště, které se potom přestěhovalo. Jenže původně měla místo plaveckého stadionu vzniknout plochá dráha.

Jak se tenkrát stavělo?
Budete se divit, ale dost poctivě. Když se třeba dělala rekonstrukce venkovní padesátky, tak měli řemeslníci problémy beton rozbít. Na tu dobu to byla exkluzivní stavba a zařízení. V republice jich moc nebylo.

Jenže to už neplatí . . .
Technologicky je to stále slušné. I rekonstrukce pětadvacítky to hodně vylepšila, venkovní areály jsou v pořádku. Ale špatné je zázemí jako takové. Podlahové topení už nefunguje, špatné jsou rozvody elektřiny, šatny, v dezolátním stavu jsou sprchy. Strakonice zaspaly dobu.

Jak to myslíte?
Podívejte se třeba na Horažďovice. Je to areál určený k odpočinku a relaxaci. Lidem už nestačí jen plavat. Chtějí odpočívat, chtějí masáže. Chtějí vzít sebou děti, a to je ve Strakonicích problém. Pokud s tím chtějí Strakonice něco udělat, je opravdu nejvyšší čas. Jenže je to moc peněz. Na druhou stranu, venkovní areál je vynikající pro soustředění. Jen bB Kontakt Jana Nevrkly sem jezdí už sedmnáct let. No, uvidíme, jak to bude dál.