Včera jsem si na toto téma povídal se čtyřmi novopečenými prvňáčky z I. B Základní školy Dukelská ve Strakonicích.
Do rolí Andílků se vtělili Eliška Mrázová, Vojta Míka, Filip Filipčík a Vítek Novotný. Všem je šest let.
Ahoj děti. Máte také mobil?
Eliška: Ještě ne.
Vojta: Mám, ale bez karty.
Filip: Nemám.
Vítek: Mám taťkovo. Myslím si, že mi ho dá a koupí si nový.
Proč si myslíte, že mají dospěláci mobily?
Eliška: Když jim někdo volá, tak aby ho zvedali.
Vojta: Aby ho zvedli, když je někdo třeba shání.
Filip: Když je někdo zraněný, tak mu zavolají pomoc. Třeba proto.
Vítek: Třeba proto, že se spolu potřebují domlouvat.
Chtěli byste mít svůj vlastní mobil, který by fungoval?
Eliška: Ano, jsou tam hry, které mě baví.
Vojta: Já mám, ale chtěl bych lepší.
Filip: Ano. Jsou tam hry a mohl bych někomu volat.
Vítek: Ano. Třeba kvůli písničkám.
Prvňáčkové, kdybyste už svůj mobil měli, koho byste si do něj dali jako prvního?
Eliška: Ségru. Chodí už do šesté třídy.
Vojta: Babičku.
Filip: Jednoho kamaráda.
Vítek: Tatínka, tady Filipa, tetu a babičku.
Filip: Proč mě?
Vítek: Protože tě mám rád a jsi můj kamarád.
Kde si myslíte, že by měli dospěláci mobil tlumit, aby nebyl slyšet?
Eliška: V nemocnici, kde jsou nemocní a zranění a chtějí mít klid.
Vojta: Doma, když třeba mamka něco dělá.
Filip: V kině.
Vítek: V práci. Nebo ve škole, tam by se neměl používat. Ruší paní učitelku.
Myslíte si, že by se dospěláci už dokázali bez mobilu obejít?
Eliška: Asi už ne. Už se bez něj neobejdou.
Vojta: Nevím, ale mamka ho třeba nechává doma, když jde cvičit.
Filip: Moje mamka taky.
Vítek: Já bych se bez něj obešel.
Je mobil třeba dobrý dárek pro někoho, koho máte rádi?
Eliška: Řekla bych, že je.
Vojta: Není.
Filip: Jo, je. Já bych ho dal kamarádovi.
Vítek: Asi jo.
Víte, kolik takový mobil stojí vůbec peněz?
Eliška: Tisíc korun.
Vojta: Deset tisíc.
Filip: Dvacet korun.
Vítek: Já to vím, kolik stojí. Dvě stovky.
